Šest krát devět (2010)

Přidal: Přemek |

Leden 10, 2011

Blanka Kostřicová. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudovalo Brno v roce 2010. Premiéra 15. 1. 2011 (ČRo Brno) v pořadu Zelný rynk.

Lit.: Blažejovská, Alena: Zelný rynk. In web ČRo, leden 2011 (článek). – Cit.: Autorka, narozena v roce 196l v Litomyšli, žije v České Třebové. Vystudovala FF UP v Olomouci, obor čeština-angličtina. Pracovala v Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze, poté jako středoškolská učitelka v České Třebové. Literární recenze, kritiky a eseje publikuje zejména v časopisech Host a A2. Pracovala též pro kulturní rubriku Lidových novin a pro Literární noviny. Povídky i delší prózy publikovala nejprve časopisecky a v knižním sborníku Dvanáct východočeských prozaiků. V roce 2007 vyšly souběžně dvě její knižní prvotiny Třebovské povídky (TG Tisk Lanškroun) a Ledovcová turistiku (Dauphin a Protis). V roce 2008 zveřejnila odbornou publikaci Románový cyklus Jiřího Kratochvila (Periplum). V témže nakladatelství jí roku 2009 vyšla knížka Lyžařské povídky, k níž o rok později přibyl soubor próz Dole a nahoře (Dauphin).

Úryvek z textu: Třináctiletá Pavla vytahuje ze skleníku po prapratetě svůj objev, půdními sazemi a prachem pokryté dva předválečné foťáky, měchové aparáty Balda a Kodak; měly oba nějak porouchanou závěrku, ale Pavle se to jaksi podařilo spravit, nakoupila filmy šest krát devět a kontaktní papíry, k Vánocům dostala kopírovací rámeček, možná poslední v republice, ve střední Evropě, ve vesmíru… Ve zhasnuté kuchyni vložit do rámečku papír, na něj negativ, přicvaknout pružiny a rámeček přitisknout na hruď, a potom honem k vypínači, ne, není třeba spěchat, ale Pavla je strašně nedočkavá, tolik se těší a je zvědava na novou fotku (bude to noční zimní ulice, Kodak má čas B i T – je možno nastavit dlouhou expozici, postavit fotoaparát na okenní parapet… a teď…), a od vypínače klusem pod žárovku lustru, teď teprve odklopit rámeček od těla, podržet pod žárovkou a odhadnout expozici, a pak zase přitisknout na hruď a běžet zhasnout, rozsvítit červené světlo a honem do vývojky… Všude kolem se rozprostírá rudá tma, ale Pavla se soustředí na to nově vznikající, tmu nevnímá a nemyslí na ni, pro ni tu svítí červené světýlko… a za čas se dočte ve fotografických knihách, že lze použít i žluté, to je už teprve nádhera a jiná práce, málem jak za světla denního, jehož úbytku se Pavla, když má čerstvě vyvolaný film, skoro nemůže dočkat, tolik se těší, až soumrak vytvoří z kuchyně temnou komoru… Ale ve žlutém světle už pracuje s filmy šest krát šest a s kinofilmem, má už i zvětšovák… A najednou, po desetiletích, se jí zasteskne po světě, který se mohl vejít do formátu šest krát devět centimetrů, nebylo třeba nic zvětšovat, jen kontaktní kopie vznikla, fotka, která měla kontakt se světem, jejž zachytila… S digitální fotkou můžeš dělat, co chceš, a svět se do ní přece nevejde, ten přerostlý a zpitomělý svět, z něhož se skutečný kontakt, kontakt se skutečností, čím dál víc ztrácí (anebo je již ztracen dočista?), ten svět, v němž kontakt znamená mailovou adresu anebo číslo mobilního telefonu… A Pavla zatouží udělat z toho světa výřez, který by se vešel do formátu šest krát devět, chodí po světě a hledá vhodné záběry…

Povídky