Viděno zdola 1/8 (2010)

Přidal: Přemek |

Únor 20, 2011

Felix Hartlaub. Četba na pokračování z válečných deníků německého prozaika a historika. Z vlastního překladu připravil a úvodním slovem doprovodil Miroslav Stuchl. Dramaturg Petr Turek. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2010. Premiéra 9. – 16. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza 1. dílu 2. 5. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: anonym: Viděno zdola. In web ČRo, únor 2011 (anotace). – Cit.: Tři neděle před koncem druhé světové války zemřel Felix Hartlaub a nikdo nevěděl, že v něm německá literatura ztratila snad nejslibnější prozaický talent, jaký měla v té době. Veškeré dílo tohoto dvaatřicetiletého autora obsáhl ani ne pětisetstránkový svazek, jehož těžiště je třeba vidět ani ne tak v řadě stylově vybroušených povídek, ale především ve dvou stech stranách jeho deníků.

Hartlaub byl vzděláním historik a jako takový byl časem přidělen jako archivář do Zahraniční kanceláře v Paříži a později (1942) se náhodou dostal do funkce písaře válečného deníku Hitlerova hlavního stanu. To byla výjimečná, vyhrocená, ba přímo děsivá situace: člověk Hartlaubovy kultury, nesmírně senzitivní, intelektuálně vyspělý, meditativní typ, plod skleníkového ovzduší německého měšťanského humanismu stojí oděn v uniformu v samém centru válečné mašinérie, je sice jaksi na periferii vlastního válčení, ale přece dokonale „při tom“. A k tomu je ten člověk nadán výjimečně pozorným zrakem a podivuhodnou schopností slovem vyjádřit viděné.

S nechápající hrůzou zírá Felix Hartlaub na skutečností války („Na skutečnosti světové války jsem i přes veškeré politizování jednoduše nebyl připraven, jsem zcela zaskočen,“ píše v dopise). Jeho korespondence a deníky nejsou cenné jen jako dokument (vysoké umělecké úrovně) z prostředí až senzačně zajímavého. Od válečné literatury, jak ji známe, se liší tím, že tu jde o aktuální obraz dění zevnitř a zároveň o symbolický obraz typické situace německého člověka – mladého vzdělance. Hartlaubovy záznamy „kolísající mezi básní v próze a satirickou reportáží“ (jeho charakteristika) jsou přesvědčivým svědectvím vnitřní situace člověka „v obklíčení“.
Intenzívní pocit osamělosti, patrný jasně už u mladého Hartlauba, má být překonán exaktním záznamem, přepisem reality, a skutečně, zejména v závěru, ústí jeho zážitky v komplexní zobrazení obecné válečné situace jakožto podobenství s obecnou platností.

Četba na pokračování