Egmont (1973)

Přidal: Přemek |

Květen 26, 2011

Johann Wolfgang Goethe. Překlad Otakar Fischer. Rozhlasová úprava Miloslav Jareš. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Markéta Parmská, regentka v Nizozemí (Marie Glázrová), Hrabě Egmont (Otakar Brousek I.), Vévoda Alba (Vlastimil Fišar), Vilém Oraňský (Josef Chvalina), Ferdinand, jeho syn (Alfred Strejček), Machiavelli (Miroslav Doležal), Egmontův tajemník (Zdeněk Ornest), Silva, ve službách Albových (Karel Houska), Gomez, ve službách Albových (Svatopluk Skládal), Klárka, milenka Egmontova (Viola Zinková), Její matka (Ludmila Vostrčilová), Brackenburg (Bořivoj Navrátil), Buyck z vojska Egmontova (František Hanus), Ruysum, invalida (Zdeněk Hodr), Soest, občan bruselský (Dobroslav Čech) a další.

Nastudovaly Karlovy Vary v roce 1973. Premiéra 27. 11. 1973 (19:00 – 20:45 h.). Repríza 31. 8. 1974 (Vltava, 19:00 h.); 26. 7. 1975 (Vltava, 19:00 h.). Obnovená premiéra 28. 5. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 16:30 h.). Repríza 19. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Pozn.: V listopadu 2023 byla odvysílána – bez jakéhokoli upozornění – zkrácená verze (101 min.).

Lit.: Velíšek, Martin: Johann Wolfgang Goethe: Egmont. Tragédie z období nizozemských bojů proti španělské nadvládě. In web ČRo 3 Vltava, 19. listopad 2023 (článek) – Cit.: Děj tragédie Goethovy hry Egmont čerpá z událostí, které předcházely nizozemskému povstání proti španělské nadvládě. Španělský král, bez dobré znalosti místních poměrů, se rozhodne do Nizozemí poslat bezcitného vojáka, vévodu z Alby, aby krvavě potlačil neposlušnost nizozemského lidu. Obětí represí se stane vévoda Egmont, přední zastánce svých krajanů. (…)

Na Egmontovi pracoval Goethe 18 let a postupná změna původního autorova záměru je v něm patrná. Na počátku stál v popředí autorské pozornosti nespravedlivě stíhaný hrdina Egmont, postupem času se však soustředila na jeho protivníky – vévodu Oraňského a především plukovníka Albu.

Goethova tragédie končí smrtí hrdiny, ale je jasné, že se stane katalyzátorem dalších bojů za svobodu. Zatímco historický flanderský hrabě, generál a státník Lamoraal Egmont byl v době, kdy se tragédie odehrává, ženatý se Sabinou, vévodkyní bavorskou, a měl s ní dvanáct dětí, Goethe mu přiřknul romantický vztah s mladou měšťanskou dívkou, ale především duchovní sílu, díky níž se stal dobovým symbolem boje za svobodu proti vrchnosti, což dokládá i předehra Ludwiga van Beethovena z roku 1810. Její části využil jako scénické hudby i režisér Miloslav Jareš ve své inscenaci.

Rozhlasové hry