Babička se vrací zase ke Standovi (2006)

Lit.: Anonym: Arnošt Goldflam: Babička se zase jednou vrací ke Standovi. In web ČRo 21. 9. 2006 (anotace). – Cit.: Bizarní o příběh o neustálém setkávání již zralého Standy se svou babičkou, který ze své povídkové knihy Osudy a jejich pán vybral a čte ve své režii dramatik, scénárista, režisér a herec Arnošt Goldflam (nar. 22. 9. 1946).
Za léta své mnohostranné činnosti se scénárista, dramatik, spisovatel, moderátor, režisér a příležitostný herec Arnošt Goldflam (22. 9. 1946) stal významnou součástí české kultury. Vedle řady úspěšných divadelních (a také rozhlasových) inscenací a množství mediálně vděčných rolí, se poslední dobou také začíná prosazovat jako prozaik. Povídka Babička se zase jednou vrací ke Standovi pochází z autorovy druhé povídkové knihy Osudy a jejich pán a nese si charakteristické znaky celé knihy: Hru s nejistotou, s vědomím, že nikdo neví dne ani hodiny. I jeho Standa je řezán z poláčkovského materiálu tzv. malých lidí, to ale neznamená, že autor sleduje jen malé obzory.
Goldflamův generační souputník Pavel Řezníček v souvislosti s Goldflamovými povídkami hovoří o jakémsi „existenciálním bonvivánství, které je výsledkem snahy si lehce podrobit všechny možné katastrofy, které číhají za humny.“ I Standa z povídky, kterou si Arnošt Goldflam vybral ke své interpretaci, se spolu se svou dávno mrtvou babičkou vrací ke genetické zkušenosti jakési podivně komické smrti. Goldflam tu nenapodobitelně po svém a s potutelným úsměvem a svým nenapodobitelným přednesem pootevírá dveře do světa, v němž svého času v české literatuře vládl Ladislav Fuks.