Brno pod Brnem (2011)

Přidal: Přemek |

Červenec 25, 2011

Petra Kovářová. Tragikomedie o jednom dějství, jedné nemoci, jednom ufonovi, dvou Brňanech a několika smutcích. Hudba Jan Kyncl. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Hana Mikolášková.

Osoby a obsazení: Mnata (Ivana Plíhalová), Miloš (Gustav Řezníček) a Ufon (Robert Mikluš).

Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 28. 8. 2011 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v cyklu Hry a dokumenty nové generace. Repríza 29. 9. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Druhý díl tzv. brněnské trilogie, do které patří ještě Jako v pytli (2007) a Krysička, šváb, moucha a jezeveček (2014).

Lit.: Hložková, Hana: Brno pod Brnem. Propagační text. – Cit.: Komorní příběh Mnaty, Miloše a Ufona se odehrává v prostoru legendami obestřeného brněnského podzemí. Hlavní hrdinka se dobrovolně rozhodla pro život v nehostinné izolaci nekonečného sklepení, aby unikla všem vzpomínkám a lidem, spojeným s tímto městem. Její bezpečný úkryt pod povrchem země však po několika letech odhalí nejen místní záhadolog, ale i mimozemský tvor, čímž je dosavadní klid a nedotknutelnost místa nečekaně narušena.
Brno pod Brnem se s humornou nadsázkou věnuje problematice přehnaného patriotismu a komplexu méněcennosti, aniž by mělo působit pouze jako lokální satira. Autorka o své hře říká: „Brno je město postavené na bažině, takže tam těžknou nohy. V Brně každý každého zná, takže tu hrozí riziko, že si vezmete příbuzného, ale zase tam není třeba sledovat Ordinaci v růžové zahradě a jiné náhražky za live drby na podnose. Je to fajn. Všichni máme rádi drby, ale když někdo občas potřebuje trochu vzduchu a anonymity, musí se s Brnem nějak vypořádat. A to je právě případ té hlavní postavy…“ Půvab absurdní tragikomedie spočívá ve vtipu, s jakým jsou vedeny dialogy. Autorka si hraje s jazykovými asociacemi a ustálenými obraty, které svým hrdinům dávkuje tak, aby vznikaly jakoby improvizované komické situace. Text je rovněž podřízen tempu, které má spoluutvářet celkovou atmosféru lehce bizarního příběhu.
Petra Kovářová (1981) absolvovala Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na divadelní fakultě JAMU. Její profesní dráha je spojena zejména s televizí. Napsala scénář pro dokument Múzy mají vysokou a pro krátké filmy Okamžik jednoho zázraku a Nemoc očí, podílela se na scénářích seriálů Ulice, Hasiči, První krok, a sitcomů Metro v Brně, Comeback aj. Momentálně je zaměstnána v Centru vizuální prezentace v České televizi. S rozhlasem se poprvé setkala při dramatizaci románu Jane Austenové, díky které vznikla inscenace Emma. Z hlediska původnosti autorského textu lze Brno pod Brnem považovat za její rozhlasový debut.

Lit.: Hložková, Hana: Experiment „z bažin“. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2014 (článek). – Cit.: Poslední nedělní Čajovna v červenci patří již tradičně cyklu Hry a dokumenty nové generace, ve kterém se obvykle představují v rozhlase debutující autoři, režiséři a herci. I když realizační tým inscenace Krysička, šváb, moucha a jezeveček tvoří až na jedinou výjimku již osvědčení tvůrci, formálně a tematicky vyhrocená hra a její experimentální zpracování nás přimělo zařadit ji do této nekonvenční programové řady. Součástí Čajovny je rozhovor, který bude již tradičně následovat po poslechu hry. Autor a režisérka v něm pohovoří nejen o tomto konkrétním inscenačním pokusu, ale proběhne i malé bilanční ohlédnutí za jejich rozhlasovou spoluprací, neboť oba působili v Českém rozhlase Brno. Dramatik a dramaturg Marek Horoščák a bývalá slovesná režisérka Hana Mikolášková se při rozhlasovém natáčení opět sešli právě díky svéráznému a nejednoznačnému textu, o němž se ve hře praví, že byl „objeven v bažinách“.

Neplánovaná trilogie „o Brně“

Když Hana Mikolášková režírovala v roce 2007 pozoruhodný text Jako v pytli od Martina Koláře, stejně jako mistr zvuku Lukáš Dolejší, netušila, že ji téma v ní obsažené, totiž ironický pohled na kolorit životů obyvatel v jednom „nejmenovaném městě“, nečekaně potká ještě dvakrát. Po Opravdu rozhlasové hře, jak zněl Kolářův podtitul, se v roce 2011 setkala s titulem, který už má ono téma přímo v názvu – Brno pod Brnem. Petra Kovářová svou hru tenkrát charakterizovala jako „tragikomedii o jednom dějství, jedné nemoci, jednom ufonovi, dvou Brňanech a několika smutcích“. V podobě Krysičky, švába, mouchy a jezevečka se pomyslná trilogie o městu, které bylo vystavěno na bažinách a jeho obyvatelé jsou proto velmi specifičtí, prozatím uzavírá.

I když má každá ze zmíněných her jiný styl či umělecký rukopis, tak všechny spojuje několik stejných prvků. Je to zvláštní humor, důmyslná hra s asociacemi, posedlost slovními hříčkami a soubor poznámek, podporujících zvukovou imaginaci. Téma Brna je v nich viděno očima nelítostného kritika, jenž je zároveň horlivým patriotem, neboť by o dění ve zmíněném městě nemohl zasvěceně referovat. Situace, ze které vzniká zápletka hry Jako v pytli, vychází z výroku „chodit kanálama“. Martin Kolář nechal skočit do kanálu dva herce – váženého barda a populárního baviče, aby v nedůstojném prostředí společně hledali cestu do rozhlasu. Petra Kovářová se v Brně pod Brnem zaměřila na dva místní fenomény – tajuplné podzemí a komplex občanů, kteří žijí ve druhém největším městě republiky, které je k jejich smůle velkou vesnicí.

Krysička, šváb, moucha a jezeveček

Završení výše popsané trilogie není náhodné, neboť text, který nyní dostává podobu rozhlasové inscenace, vznikl již v roce 2007 na objednávku Divadla Polárka a jeho projektu scénických čtení Ohně v bažinách aneb My máme taky jaro – v Brně! Za nápadem „shromáždit neformální skupinu předních brněnských, ale i mimobrněnských dramatiků, kteří by fenomén nové české hry přiblížili mladému divákovi tematikou mytologie a pohádkovosti Brna a okolí“, stála právě i Hana Mikolášková. (…)

Rozhlasové hry