{TGM v Petrohradě 1917} (1936)

Přidal: Přemek |

Září 27, 2011

Dr. Václav Růt (?). Rozhlasová hra – přednášková montáž (TGM v Petrohradě, 1917). Režie dr. Václav Růt.

Osoby a obsazení: Tomáš Garrigue Masaryk (František Salzer), komentář (Rudolf Böhm-Hrušínský).

Natočeno 1936. Dochován úryvek.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Masaryk a říjen 1918 v rozhlasových hrách. In web ČRo Radio Praha, 31. 10. 2010 (článek +ukázka). – Cit.: Z archivu Českého rozhlasu dnes vybíráme dvě nahrávky. Společné mají to, že jsou to ukázky z rozhlasových her, a dělí je naopak doba vzniku mezi oběma uplynulo 60 let. Na první z nich uslyšíme T. G. Masaryka, jak ho ztělesnil herec František Salzer, komentář čte otec známého herce Rudolfa Hrušínského st. Druhá zachycuje osoby domácí politiky, které stály za vznikem samostatného Československa – zejména Aloise Rašína v podání Miloše Hlavici.

V archivu Českého rozhlasu existuje několik fragmentů, které ukazují na to, jak asi vypadala rozhlasová hra v době, kdy se běžně zkoušela jako divadelní představení a kdy veškeré vysílání probíhalo na živo a jen výjimečně se produkce zaznamenala na málo trvanlivé nosiče, které umožnovaly pouze několik opakování.

Nahrávka je z nejmenované hry asi z roku 1936, jako režisér je uveden dr. Václav Růt, známý také jako jeden z nejvýznamnějších českých teoretiků rozhlasu. V označení pásu se říká: „část přednáškové montáže, v pracovně prof. Masaryka v Petrohradě 1917.“ Na nahrávce slyšíme Františka Salzra jako Masaryka a Rudolfa Hrušínského, vl. jménem Rudolfa Böhma.

Rozhlasové dramatické umění zachytilo i samotný vznik republiky. Tentokrát ale ne z prespektivy zakladatele a prvního prezidenta, ale z českého politického zákulisí. Hra Zítra to spustíme je dílem Václava Havla. Napsal ji anonymně pro scénický časopis Rozrazil pražského Realistického divadla v roce 1988. Rozhlas o sedm let později natočil její zvukovou podobu. Odehrává se v noci z 27. na 28. října 1918. V ukázce slyšíme Miloše Hlavicu jako Rašína a Danu Syslovou jako jeho ženu.

Mezi natočením obou ukázek uplynulo mnoho času. Jedna je z dob, kdy byl žánr rozhlasové hry v plenkách, druhá z polistopadových let. Jsou si ale něčím i podobné. Oba autoři zvolili pro zobrazení klíčových politických událostí ne zcela obvyklou formu – výklad s ukázkami a komentáři. Jako by se neodvažovali o událostech přímo fabulovat, zároveň je chtěli zpřítomnit dramatickou formou k aktuální úvaze.