Chytrá vdova (1958, 2022)

Přidal: Přemek |

Prosinec 1, 2006

Carlo Goldoni. Komedie o půvabné a chytré Rosauře, která si musí vybrat manžela hned ze čtyř nápadníků. Překlad Jaroslav Pokorný. Rozhlasová úprava Věra Vaňková. Zvukový mistr Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Libuše Tronerová. Technická spolupráce Jindřich Matušek. Asistent režie Olga Boriová. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Rosaura, vdova (Helena Kružíková), Pantalone Agnivorla, její švagr (Rudolf Chromek), Eleonora, její sestra (Jiřina Prokšová), doktor Palmiro Palmare z Bologne, otec obou sester (Stanislav Hejný), Mylord Roonebeef (Bohuš Smutný), Monsieur le Bleau (Vilém Lamparter), Don Alvaro de Castilla (Rudolf Krátký), hrabě di Bosco Nero (Josef Karlík), Marionette, Rosauřina komorná (Dagmar Pistorová) a Arlecchino, číšník v hostinci (Rudolf Jurda).

Nastudovalo Brno v roce 1958. Premiéra 8. 6. 1958. Repríza 6. 11. 1965 (Praha, 9:10 h.). Obnovená premiéra 14. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 107 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka v roce 2022 (MP3, CR.ES.2022.586). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Ptáček, Jaromír (ed.): Nedělní divadelní večery. Cyklus slavných činoher a oper 1957-1958. Praha: Československý rozhlas, 189 s.

Lit.: Venclová, Renata: Carlo Goldoni: Chytrá vdova. Komedie o půvabné a chytré Rosauře, která si musí vybrat manžela hned ze čtyř nápadníků. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2022 (článek). – Cit.: Jedna žena a několik ctitelů, to je oblíbený komediální námět. Italský dramatik Carlo Goldoni ovšem pojednal tuto klasickou zápletku nejen mistrně, ale i originálně. (..)

O mladou a chytrou vdovu se ucházejí hned čtyři muži čtyř národností – Francouz, Němec, Angličan a Ital. Každý z nich se dvoří, jak je v jeho kraji zvykem. Půvabná Rosaura, hlavní hrdinka Goldoniho komedie, toho dokonale využije. Vsadí při tom na mužskou ješitnost a dokáže tak nejen vybrat si toho pravého, ale návdavkem i provdat svou sestru.

Měl se stát právníkem, ale nakonec zcela propadl divadlu a stal se nejvýznamnějším italským dramatikem 18. století. Carlo Goldoni (1707–1793), otec moderní nejen italské komedie, prožil nejvýznamnější část života v rodných Benátkách. Tamějším náměstíčkům, zákoutím a především obyvatelům postavil nehynoucí pomník ve svých komediích. Napsal jich více než 200 a zalidnil je nepřeberným množstvím skvěle odpozorovaných postav – od služek, pradlen, gondoliérů, přes drobné živnostníky a měšťany, až po markýze nebo hrabata. Své bližní zobrazoval ne jako objekty posměchu, ale s pochopením pro jejich problémy, radosti i vášně. Nikoli v abstraktních souvislostech, ale v konkrétním čase a sociální situaci.

Svou poetiku, kterou na rozdíl od panující komedie dell´arte stavěl na pevném textu a individuálních postavách a ne na typizovaných maskách a improvizaci herců, si musel vybojovat a prosadit. Jak napsal v textech vykládajících a obhajujících vlastní pojetí divadla: komedie má být zrcadlem skutečného světa. Tento princip Goldoni ve svých hrách naplnil dokonale, snad proto jsou jeho hry zachycující opravdové lidské radosti, strasti i neřesti dodnes živé a hrají se na jevištích po celém světě. (…)