O modrém ptáčku (2011)

Přidal: Přemek |

Říjen 20, 2011

Jindřich Šimon Baar. Pohádka. Dramatizace Anna Jurásková. Hudba Zdeněk Zdeněk. Texty písní Jiří Chalupa. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Jaroslav Kodeš.

Osoby a obsazení: Baruška (Anna Suchánková), Modrý princ, ptáček Modráček (Martin Písařík), princezna Aurelie (Hana Marie Maroušková), král, její otec (Dalimil Klapka), babička (Libuše Švormová), vítr (Filip Blažek), měsíc (Igor Bareš), slunce (Jaromír Meduna), komorník (Ladislav Trojan), macecha (Kateřina Fixová), Petr Šplíchal a Tomáš Pergl.

Natočeno v roce 2011. Premiéra 16. 10. 2011 (ČRo 2 Praha, 13:04 h; 46 min.). Repríza 16. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 3. 2. 2021 (ČRo Rádio Junior).

Lit.: anonym: O modrém ptáčku – 16. října. In web ČRo, říjen 2011 (anotace). – Cit.: Na všechny příznivce pohádek čeká premiéra vyprávění podle Jindřicha Šimona Baara. Romantickým příběhem o zakletém princi, svéhlavé princezně a osamělé venkovské dívce nás provedou tři nebeští bratři: Měsíc, Slunce a Vítr v podání Filipa Blažka, Igora Bareše a Jaromíra Meduny a společně s nimi i jejich pohádková babička Libuše Švormová.

Lit.: Hnilička, Přemysl: {O modrém ptáčku}. B. m., 2. 11. 2011 (status). – Cit.: Zažili jste někdy šestileté kluky, kteří se zmocnili loutkového divadla a zkoušeli neumělým způsobem uvést své amatérské vystoupení, v němž nakonec většinou Kašpárek mlátí princeznu a král visí na nejbližší jedli? Přesně tak začíná pohádka osvědčené autorky Anny Juráskové „O modrém ptáčku„, kterou přepsala z Jindřicha Šimona Baara. Pohádková klišé v její tzv. „obecné češtině“ (což je lehce zespisovněný pražský argot) vystupují před písmenka ještě více, než v Baarově nářečním záznamu. K tomu přidejte druhořadé herecké obsazení (krom Igora Bareše, který tu ovšem také nepředvádí žádný extrémní výkon – ono to je také blbě napsané, tož jakápak kouzla), veršovánky Jiřího Chalupy, které by odmítl otisknout i redaktor obrozenských týdeníků, které tiskly rýmování lecjaká – a máte tu rychlovarnou rozhlasovou pohádku, přesně ve stylu Zajícovy otřesné trilogie.. Pámbuví, jak tohle projde přes dramaturgyni Ledvinkovou, která se vyznačuje dramaturgickou svéprávností; asi jí tam nosí takové scénáristické splašky, že i tohle je démant na hromadě hnoje – nebo magicky působí jméno pohádkové matadorky. Jenže to, co projde v televizi, ukáže se v rozhlase v plné nahotě. A tak se můžu jen hořce pousmát nad nechtěným vtipem Měsícovy písně, která v podání Igora Bareše výrazně atakuje vítězného interpreta soutěže „Herecký nezpěv všech dob“, jímž je Bohuš Záhorský ve Strašidlu cantervillském.

Rozhlasové hry