Dcera královská 1/12 (1990)

Přidal: Přemek |

Březen 29, 2007

František Křelina. Četba na pokračování z románu o blahoslavené Anežce České, svatořečené v listopadu 1989. Připravily Dagmar Jaklová-Oravová a Anna Smetanová. Zvukový mistr František Tománek. Režie Josef Melč.

Účinkují Marta Vančurová a Radoslav Brzobohatý. Úvodní motto z veršů Jana Zahradníčka přednesl Rudolf Kvíz.

Natočeno v roce 1990. Repríza 7. dílu 27. 3. 1993 (Vltava, 8:30 – 9:00 h.); 2. dílu 25. 9. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.). Repríza každý všední den 23. 10. – 7. 11. 2023 (ČRo České Budějovice, 18:04 h.) v cyklu Podvečerní čtení.

Obsah: Část 1. – Rok 1211. (27 min.). – Část 2. Léta 1211 až 1212. – Část 3. Léta 1217 – 1219. (30min.) – Část 4. Rok 1219. – Část 5. Rok 1225. (30min.) – Část 6. Rok 1225. (30min.) – Část 7. Rok 1225. – Část 8. Léta 1225 – 1234. - Část 11. Léta 1249 – 1278. -

Lit.: Toušková, Martina: Dcera královská. Životní příběh Anežky České v podání Marty Vančurové a Radoslava Brzobohatého. In web ČRo České Buějovice, 7. listopad 2023 (článek). – Cit.: Dcera královská, to je Anežka Česká, dcera krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Měla se vdát a žít po boku nějakého významného evropského panovníka. Z vdavek nakonec sešlo a Anežka se svobodně rozhodla jít svou vlastní cestou… Román zachycující životní osudy české světice napsal František Křelina. (…)

Anežka Přemyslovna, zvaná Česká, založila v Praze Na Františku špitál a klášter, který dnes nese její jméno. Věnovala se pomoci chudým a potřebným. Vzdělaná a respektovaná žena měla cit pro diplomatické jednání, což se hodilo k urovnávání sporů i v samotné královské rodině.

O kanonizaci Anežky České usilovala už na počátku 14. století její prapraneteř, královna Eliška Přemyslovna. Svatořečena byla Anežka nakonec až v listopadu 1989. Říkalo se, že v Čechách nastane mír a pokoj, až dojde ke kanonizaci Anežky. Pár dní po tomto aktu vypukla v Praze takzvaná sametová revoluce.

Román Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká napsal František Křelina v těžké době druhé světové války. Nejde o historicky přesný obraz života této inspirativní ženy, ale o oslavu pozdější světice.

Příběh odehrávající se uprostřed drsného středověku 13. století, v dobách mocenských bojů, intrik a násilnictví, kdy z rodu Přemyslovců vzešla neobyčejná žena, pro rozhlas načetli Marta Vančurová a Radoslav Brzobohatý v roce 1990.

František Křelina (1903-1976) pocházel z východočeského venkova. Vystudoval učitelský ústav a dlouhá léta se učitelskému povolání na různých školách také věnoval.

Už od 20. let se věnoval zároveň literatuře, redigoval například časopis Sever a Východ nebo knižnici Česká tvorba. Přispíval do řady periodik – Národní osvobození, Cesta, Lumír, Venkov, Brázda, Akord nebo Vyšehrad.

V roce 1951 byl z politických důvodů zatčen a v rámci procesu s takzvanou „zelenou internacionálou“ odsouzen k dvanácti letům vězení, ve stejném procesu byli souzeni i spisovatelé Josef Knap, Jan Zahradníček, Václav Prokůpek nebo historik Zdeněk Kalista. Po propuštění v roce 1960 několik let pracoval jako stavební dělník. Plně rehabilitován byl v roce 1967.

František Křelina je spolu s krajanem Josefem Knapem považován za nejvýznamnějšího představitele českého literárního ruralismu. Do kategorie venkovská próza patří především jeho romány a povídkové soubory z druhé poloviny 30. let – Hlas na poušti, Hubená léta, Puklý chrám nebo Jalovčí stráně.

Za nacistické okupace autor opustil venkovskou tematiku a na historických a exotických látkách sledoval odvěký boj dobra se zlem, v němž vítězí milosrdenství a láska nad zlobou a nenávistí – román Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká (1940) nebo Amarú, syn hadí (1942), román o českých misionářích v Peru na konci 17. století.

V roce 1969 vydal prózu s názvem Každý své břímě, v níž líčí tragické vypálení Lidic v červnu 1942. František Křelina je jako dlouholetý učitel i autorem několika knih pro mládež.

Četba na pokračování