Rodný dům 1/10 (2000)

Přidal: Přemek |

Červenec 4, 2012

Viktor Fischl. Četba na pokračování z prózy česko-izraelského spisovatele. Připravila Helena Štěpanovská. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Rudolf Pellar.

Natočeno v roce 2000 (10 x 28 min). V roce 2004 věnováno i do fondu KTN (5 MC).

Lit.: anonym: VIKTOR FISCHL: Rodný dům. In web ČRo 3 Vltava, b. d. (2000?)(článek). – Cit.: Česko-izraelský spisovatel Viktor Fischl se v těchto beletrizovaných vzpomínkách obrací do doby a atmosféry dětství a dospívání, volně připomínajících příhody a události, které prožíval těsně po první světové válce ve svém rodném městě. Desetidílnou četbu na pokračování připravila Helena Štěpanovská, v režii Ivana Chrze účinkuje Rudolf Pellar. Uvádíme v cyklu Čtení pod dekou.

Viktor Fischl (v Izraeli přijal jméno Avigdor Dagan) se narodil 30. 6. 1912 v Hradci Králové. Vystudoval práva a sociologii na Karlově univerzitě v Praze. Během druhé světové války a po válce do roku 1949 pracoval jako československý diplomat (byl blízkým spolupracovníkem Jana Masaryka). Koncem roku 1949 se vystěhoval do Izraele a až do svého odchodu do důchodu působil v izraelských diplomatických službách.

Jedna z nejnovějších prozaických prací Viktora Fischla, román Rodný dům, se řadí v jeho rozsáhlém díle k okruhu, který by snad bylo možné zjednodušeně charakterizovat jako stylizované, či beletrizované vzpomínky.

Nejedná se ovšem o zcela neznámé tvůrčí postupy nebo o nově utvořený žánr: vyprávění v „ich formě“ předkládá v podstatě fabulovanou konstrukci příběhu o nic víc či méně inspirovaného skutečnostmi a událostmi autorova života než je tomu v prózách mnoha jiných autorů. Jestliže však autorovým prostřednictvím vstupujeme do období dětství a dospívání hlavního hrdiny, navádějí nás a odkazují základní souřadnice – místo a čas děje – k reáliím spisovatelovy biografie; charakter vzpomínek pak navozuje zejména časové rozpětí dělící a zároveň i spojující dějové události příběhu a dobu vyprávění: vypravěč shlíží na počínání dětského hrdiny s moudrostí a způsobem uvažování, laskavým, chápavým, často i sentimentálním a nostalgickým pohledem, jež jsou natolik těsně spjaty s autorovým věkem, myšlením, světonázorem a hodnotovým systémem, že vzniká dokonalá iluze, jakoby spisovatel vzpomínal na svůj vlastní život.