Vypravování pana Freudenfelda o svatbě Paškeze (2007)

Přidal: Přemek |

Červenec 2, 2007

Povídka. Karel Poláček (z knihy „Povídky pana Kočkodana“). Režie Jaromír Ostrý.

Osoby a obsazení: pan Freudenfeld (Pavel Zatloukal), pan Schmaus (Václav Svoboda) a paní Schmausová (Eva Lesáková).

Natočeno 2007, premiéra (?) 2. 7. 2007 (Vltava, 00:00 – 00:30 h.) v rámci pásma Brněnská noc.

Ukázka z povídky Vyprávění pana Freudenfelda o svatbě pana Paškese: (…) Pan Hugo Freudenfeld chtěl právě skočit do té jedničky, když najednou někdo za ním zavolal: „Pane Freudenfeld – pane Freudenfeld!“ Pan Freudenfeld se ohlédl – uviděl paní Schmausovou, která vyběhla prostovlasá, jen tak s cvikrem na nose z obchodu „Belle Parisienne“, módní a galanterní závod Eduarda Laguse, nástupce Ignác S. Schmaus. Jak tu paní Schmausovou uviděl – ujela mu elektrika – ten den do Vršovic nejel, protože ho paní Schmausová zatáhla do krámu, aby vypravoval, jaké to bylo na svatbě jeho bratrance Ervína Paškese, který si bral dceru pana Roberta Adlera a jeho choti Matyldy.

Pan Freudenfeld – prosím vás, co měl dělat – ženské se, pánové, tak hned člověk nezbaví, když se chce něco dovědět a zvláště o svatbách – ten pan Freudenfeld tedy se opřel o bednu, zapálil si doutník – zrovna naproti seděl za skleněnou stěnou pan Schmaus a něco počítal – tedy ten jistý pan Freudenfeld zapálil si cigáro, zabafal a povídá: „Co jim mám vypravovat, paní Schmaus – já nic nevím, to víte, člověk má jiný starosti, svatba jako svatba – to se ví, nádherný to bylo, prosím vás, jediná dcera pana Adlera…“

„Kde měli veselku?“

„Kde měli veselku – otázka! V Jeruzalémské synagoze měli veselku – jediná dcera velikýho Adlera bude mít jinde veselku! Kompletní veselka – povídám vám, paní Schmaus, s rabínem, jeho řečima, hudbou, zpěvem, kantorem Kornblumem – všichni šamesové – zkrátka, veselka, jak se patří, s celým zařízením…“

„A co hrála hudba, pane Freudenfeld?“

„Co by hrála, paní Schmaus – jako na všech velkých veselkách svatební pochod z toho – jak se jmenuje – Lohengrina – víte, co nejdřív se hraje tiše trádadá – pak najednou silně – víte, jako když se vdávala Truda Baumová, co si brala vyhlášenýho doktora z Nové Kdýně…“

„A jak dlouho mluvil rabín, pane Freudenfeld?“

„Dlouho – jestli – dlouho – a jak dlouho – pořád mluvil – už jsem myslil, že bude konec, ale on pořád: „Pročež, vážení snoubenci“ – a zas něco hebrejského do toho – já vám říkám efektivně dvě hodiny trvala ta řeč – krásná řeč – pět set korun si nechal za to dát ten rabín – to se nechá vydělat, paní Schmaus – ale měla víc ceny než pět set korun, říkám vám, paní Schmaus, on si na tom dal moc záležet, ten rabín –.“

„Bylo hodně lidí, pane Freudenfeld?“

„No ne – na veselce jediný dcery pana Adlera nebude hodně lidí – nápad, paní Schmaus! Co se tady dělo – no, já vám říkám, paní Schmaus, já už viděl moc veselek, ale to jsem ještě neviděl, aby byli lidi efektivně jeden na druhým – samej cylindr – čestný slovo – i křesťanů tam byl houf – sám pan továrník Bubeníček s chotí – na ulici se tlačili – něco ohromnýho, fenomenálního – to zde ještě nebylo –.“

(Z Izraelských povídek Karla Poláčka.)