Historie mého života 1/10 (2001)

Přidal: Přemek |

Červenec 2, 2007

Giacomo Casanova. Překlad Prokop Voskovec. Připravil Miroslav Stuchl. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Luděk Munzar.

Natočeno v roce 2001 (1 díl cca 30 min.). Repríza 1. dílu 13. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Pozn.: Jedna z epizod byla v roce 2007 uvedena samostatně pod názvem Mé dobrodružství v Paseanu s Lucií.

Lit.: (anonym): Giacomo Casanova: Historie mého života. In web ČRo 2. 7. 2007 (anotace). – Cit.: Italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725-1798) po neobyčejně pestrém životě zakotvil v severočeském Duchcově, kde na sklonku života napsal knihu Historie mého života. Naše desítidílná četba na pokračování z jeho vzpomínek se snaží představit Casanovu jako komplexní osobnost, nikoli jako pouhého záletníka, jak je jeho postava zapsána v obecném povědomí. Z překladu Prokopa Voskovce připravil Miroslav Stuchl. V režii Hany Kofránkové účinkuje Luděk Munzar.

„Můj příběh buď vůbec nevyjde nebo bude pravou zpovědí. Pravda se skrývá na dně studny, ale když si zamane se ukázat, každý na ni upírá užaslý pohled, protože je tak nahá, je žena a tak krásná. Nenazvu svůj příběh zpovědí, poněvadž ten název od té doby, co ho jistý přepjatec zprofanoval, nemohu vystát: přesto to zpověď bude, pakliže vůbec něco takového existuje,“ napsal na závěr svých pamětí italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725-1798).

Mladý Giacomo se v letech 1740-1744, tedy ve věku od patnácti do devatenácti let, s větším či menším nadšením připravoval na dráhu duchovního. Při tom stačil studovat práva, učit se hře na housle a seznamovat se s „galantní“ literaturou. Ve svých pamětech Historie mého života po letech vzpomínal, že ve společnosti jej ohlašovali větou „Přichází z Padovy, byl tam na studiích“.

Po neobyčejně pestrém životě zakotvil Casanova v severočeském Duchcově, kde na sklonku života napsal knihu Historie mého života. Benátčan napsal své paměti francouzsky, tedy v jazyce, o němž prohlásil, že je rozšířenější než jeho mateřština italština. Navíc obdivoval „krásu francouzštiny“, jak napsal v předmluvě. Naše četba se snaží představit Casanovu jako komplexní osobnost, nikoli jako pouhého záletníka, jak je jeho postava zapsána v obecném povědomí. Jeho styl nepostrádá humor a autor se v Historii mého života zaobírá i etickým hodnocením líčených situací.

Casanova se při psaní pamětí bavil opětovným prožíváním svých příhod a na jeho strhujícím psaní je to znát. V prvních devíti částech četby na pokračování se seznámíme s nejrůznějšími podobami Casanovovy složité životní dráhy a osobnosti, desátá, závěrečná část přináší Casanovův Nástin mého života, sepsaný 17. listopadu 1797 v Duchcově a určený jednomu či jedné z Casanovových dopisovatelů či dopisovatelek, a dále výběr z Casanovových úvah o nesmrtelnosti duše a lásce k Bohu i z jeho úvah o kráse a lásce.

Četba na pokračování