Pět mrtvých starých dam (1987)

Přidal: Přemek |

Červenec 3, 2007

Hans Gruhl. Detektivní příběh. Překlad Karla Kvasničková. Dramatizace Jan Strejček. Dramaturg Jiří Hubička. Zvuk a hudební spolupráce Jaroslav Kasl. Záznam a střih Vlasta Kraftová. Asistentka režie Barbora Feitlová. Režie Miroslav Buriánek.

Osoby a obsazení: dr. Kleine (René Přibil), Grossová, zdravotní sestra (Martina Samková), Agnes Lansonová (Jarmila Balašová), Dorothea Lindemannová (Netta Deborská), Nogees (Tomáš Šolc), Wiebach (Václav Neužil), dr. Krompecher (Jaroslav Konečný), dr. Koch (Jiří Chmelař), dr. Leopold (Milan Vlachovský), domovnice (Daša Neblechová) a imitace papouška (Jan Valtr).

Nastudoval Československý rozhlas Plzeň v roce 1987 (68 min.). Repríza 20. 6. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Pavlovský, Petr: Zamyšlení nad rozhlasem – Tradiční detektivka a verbalita. In Týdeník Rozhlas, 13. 5. 2008 (recenze). – Cit.: Před nedávnem jsem do Týdeníku Rozhlas napsal recenzi na rozhlasovou inscenaci detektivky Agathy Christie Není kouře bez ohýnku (TR č.15/2008). Uvedl jsem sice, že v originále se dílo jmenuje The Moving Finger, ale až později jsem zjistil,že to je narážka na veršv básni středověkého perského básníka Omara Chajjáma „The Moving Finger writes; and having writ, Moves on“. Do angličtiny jej překládal Edward Fitzgerald (1809-1883),takže Christie názvem románu vlastně cituje jeho překlad,ve třicátých letech minulého století mezi anglofonními intelektuály zřejmě relativně známý. Jakýsi prst v její detektivní story opravdu cosi píše – ovšem na psacím stroji – a jeho majitel je skutečně pachatelem. Je to ale prst jiného člověka,než si všichni do poslední chvíle myslí. Nabízející se analogie se nakonec ukáží jako falešné, v duchu vyznění Chajjámových veršů, které v podstatě říkají: „Poučte se z minulosti, ale nelpěte na ní.“

Takovéto literární jemnůstky ponechala fonografická inscenace pochopitelně stranou, tím spíš,že by vlastně musela pracovat s několikanásobným překladem – z perštiny do angličtiny, a pak do češtiny. Podobné detaily samozřejmě nemusí posluchače vůbec zajímat,ale píši o nich proto,že dokládají nutné proměny detektivky při změně média, či, chcete-li, při interpretaci v jiném znakovém systému. Na rozdíl od řady jiných slovesných žánrů (poezie vůbec,ale také anekdoty) se detektivka zrodila na půdě literatury psané. Každá hlasitá četba a tím spíše zvuková dramatizace ji musí nutně poněkud ochudit,což ovšem kvalitní tvůrci dokáží vynahradit kvalitami zvukovými. Co ale, když se ke zvukovým vyjadřovacím prostředkům připojí i ty vizuální nebo když dokonce převáží?

Dobře to vidíme na současných televizních detektivkách. Buď mají v podstatě retro charakter (Poirot, Holmes),nebo přecházejí k akčním příběhům,navíc často plným nezáživné a jednotvárné moderní techniky,takže detektivové se mění v univerzální přírodovědce kombinované se zásahovou jednotkou.

Ne tak v rozhlase. Vizuální akčnost je zde vyloučena,okouzlovat ovládáním laboratorních výdobytků také nelze, stejně jako přihlížet patologovu výkladu.„Pošlete to do laborky“- to je tak asi vše, co může rozhlasový detektiv říci. Nejlepší ovšem je, když se drží literární tradice a ze všech možných rekvizit si ponechá ty podstatné: pozorování a uvažování.

Ve čtvrtečním „vltavském“ cyklu Hra pro tento večer nám 24. dubna takovou milou tradici předvedla starší plzeňská inscenace Miroslava Buriánka Pět mrtvých starých dam. Německou detektivku Hanse Gruhla přeložila Karla Kvasničková,s řemeslnou suverénností ji zdramatizoval Jan Strejček. Plzenští herci hráli jak z partesu (nejspíš režisérova); ačkoli nejde o mediálně frekventované hlasy, desítku postav jsme neustále perfektně identifikovali. Počtu vražd jsme se vzdor titulku až do konce nedokázali dopočítat, otázka „cui prodest“zůstala zahalena tajemstvím, které až v úplném závěru odhalil nikoli přítomný inspektor, ale penzionovaný gymnaziální profesor (výtečný Václav Neužil). Osou inscenace byla ovšem dvojice ošetřovatelky (Martina Samková s vysloveně sexappealním hlasem)a lékaře, jehož představitel René Přibil citlivě přecházel mezi postavou a funkcí vypravěče. Neuspěchané, bez zbytečných efektů – zkrátka tradiční, na verbalitě stojící žánr. Milý večer, snad jen ty střihačské nůžky mohly přijít o pár vteřin dřív a ušetřit nás banálního happyendu, který v tradiční detektivce opravdu nemá co dělat.

Lit.: Paterová, Jana: Pět mrtvých starých dam. Kdo je vraždí a proč? Svěží detektivka Hanse Gruhla. In web ČRo 3 Vltava, 20. červen 2021 (článek). – Cit.: Kdo vraždí staré dámy? Zpočátku to vypadá, že půjde o úchylného maniaka, ale vysvětlení bývá většinou mnohem prostší. Přijít na ně ovšem není nijak snadné. Kriminální příběh německého autora Hanse Gruhla Pět mrtvých starých dam je založen především na precizním rozkrývání lidských vztahů a charakterů. (…)

„Německou detektivku Hanse Gruhla přeložila Karla Kvasničková, s řemeslnou suverénností ji zdramatizoval Jan Strejček. Plzeňští herci hráli jak z partesu (nejspíš režisérova); ačkoli nejde o mediálně frekventované hlasy, desítku postav jsme neustále perfektně identifikovali. Počtu vražd jsme se vzdor titulku až do konce nedokázali dopočítat, otázka ‚cui prodest‘ zůstala zahalena tajemstvím, které až v úplném závěru odhalil nikoli přítomný inspektor, ale penzionovaný gymnaziální profesor (výtečný Václav Neužil). Osou inscenace byla ovšem dvojice ošetřovatelky (Martina Samková s vysloveně sexappealním hlasem) a lékaře, jehož představitel René Přibil citlivě přecházel mezi postavou a funkcí vypravěče. Neuspěchané, bez zbytečných efektů – zkrátka tradiční, na verbalitě stojící žánr,“ napsal teatrolog a kritik umění Petr Pavlovský v článku pro Týdeník Rozhlas. Inscenaci, kterou v roce 1987 v plzeňském studiu Českého rozhlasu natočil Miroslav Buriánek, po letech znovu uvádíme v rámci vltavské řady Hra pro pamětníky.

Německý spisovatel a scenárista Hans Gruhl (1921–1966) původně studoval medicínu a filologii a než definitivně zběhl k literatuře a psaní, pracoval nějakou dobu jako pediatr a rentgenový specialista. Proslavil se jako autor detektivních románů a zábavného žánru, jeho příběhy se často odehrávají v lékařském prostředí. K autorovým nejznámějším detektivkám, které se navíc dočkaly rozhlasové dramatizace, patří například Čtvrtý skalpel, Poslední návštěva, Posaďte se a zemřete a také Pět mrtvých starých dam. Hans Gruhl zemřel nešťastnou náhodou vlastní rukou, když si (pravděpodobně v rámci příprav na psaní nového detektivního románu) přiložil domněle prázdný revolver k hlavě a stiskl spoušť.

Rozhlasové hry