Josef Čapek o putování za květenou (1936)

Přidal: Přemek |

Září 2, 2005

Přednáška.
Napsal a čte Josef Čapek.
Natočeno 1936.

„Různé krajiny mají své různé přírodní podmínky a to, co v nich roste a kvete, spolupracuje velmi podstatně na jejich krajinném charakteru. Bývá v tom význačnost a rozmanitost neméně pozoruhodná, než rozmanitost měst a stavebních památek, jejich různý půvab a historický ráz. A tu jsem si už dávno přával o něco jinačích vlastivědných průvodců po krajinách, než jsou ty běžné knížky pro turistickou potřebu. Výlety, vyhlídky, kilometry, no ovšem historické památky, jak by ne! Toho všeho je poutníkům velmi potřeba. Ale přál jsem si vedle toho všeho i důkladnějšího popisu geologického i zmínek botanických. Něco o místní hornině či horninách, které se tu prostupují a o přírodních podmínkách, které z toho pro tu či onu krajinu vyplývají. Teď se mnohý z posluchačů asi zalekne: To by ještě tak scházelo vláčet se po výletech a na letní byt s něčím, co nás kdysi otravovalo v zeměpise nebo v botanice, když jsme to už šťastně od svých školních let zapomněli. Pravda, mnoho jsme z těch věcí zapomněli, ale nemohu říci, že tak docela šťastně.

Je až kupodivu, jak málo nám jdou věci přírody důvěrně si povšimnouti, jak málo květin a kamenů dovedeme jejich jmény pojmenovat. To spíš nám utkvívají v paměti jména filmových herců nebo barových nápojů, než jména toho, co roste odjakživa u vod, anebo na skalách. O tom tedy přál jsem si vždy míti ne snad školometské ponaučování, nýbrž srdečně upozorňující připomínku, co náleží k zvláštnímu obsahu, přírodním znamenitostem a krásám toho kterého místa.

Tyto krásy jsou totiž podle různých krajů odlišné a mohlo by se říci, že bývají někdy přímo tajemstvím určitých krajinných útvarů, určitých míst. Příroda, a právě i příroda cestovatelů a poutníků má totiž svá vyvolená místa, tajnosti a poklady. Nemnoho jsem cestoval, ale když tak vždycky s náruživou vnitřní pozorností a krásná místa mi učarovala navždycky. Taková, kde dobře budoval a tvořil člověk a zase taková, kde mohla volně budovati a tvořiti příroda. Řeklo by se, když tu mluvím o květinkách, že ukazuji příliš jen na ty drobné věci, na takové, jakých si hned tak každý jen nevšimne, ačkoliv to každý náramně rychle dovede utrhnout. Nemyslel jsem to však v nějakém takovém příliš drobném ražení.

Rozhlédněte se od květu kolem dokola, aj touto cestou objevíte v jeho souvislostech veliký kus světa. A tak je třeba i naopak, vyjděte ze široka a daleka a objevíte květ. I každý z kvítků je právě v prostředku zeměkoule, a tím tak trochu i vesmíru. A my sklánějíce se nad ním, nacházíme se v něm též. I z květního kalíšku je pro správného poutníka krásná a daleká vyhlídka.“

Eseje, fejetony, přednášky