Ludvík Aškenazy (1921-1986)

Přidal: Přemek |

Září 7, 2005

Aškenazy je básník drobného lidského citu, malinkých chvilek, které přes svou zdánlivou nicotnost se řadí jedna k druhé… Je básník, který nepotřebuje mnoha slov. Často se mi zdá, že chytil v letu mušku, otevřel dlaň a řekl, tu je. A hle byla to zlatá muška podivné, neznámé krásy…

Knížka, která snad bude o životě českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho (24.2.1921 – 18.3.1986) napsána, by se mohla jmenovat např. Zpráva o jednom neznámém lidském osudu… nebo Spokojeně vypadající pyknik (taková byla Aškenazyho vlastní chrakteristika, jeho slovní autoportrét). Jak už bylo několikrát řečeno i napsáno, Aškenazy sice nepatřil k našim nejvýznamnějším autorům, zato ale byl a dodnes zůstává nepřehlédnutelnou osobností české kultury nejen v literárním světě. Aškenazyho jméno je totiž skryto za scénáři několika kvalitativně velmi rozdílných filmů (Tam na konečné, Noční host, Májové hvězdy nebo Křik) stejně jako je nesmazatelně zapsáno v galerii úspěchů domácí rozhlasové hry v šedesátých letech ( Bylo to na váš účet, Piškot, Anamnéze…).

Podle Aškenazyho prózy Ukradený měsíc napsal František Kováříček stejnojmennou televizní operu a literární pásmo podle stejné předlohy patřilo i mezi několik úvodních experimentálních divadelních inscenací, které zahájily na konci padesátých let slavnou divadelní éru Semaforu. V literární práci byl Aškenazy mistrem detailu a miniatury, ale nesoustředil se jenom na drobnosti velkého plátna obrazů, sám detail, sama někdy docela všední maličkost, byla mu námětem velkého příběhu. Jaromír Tomeček napsal v dopise Ludvíku Aškenazymu, že je básníkem dojmového detailu, mistr malých pláten – nejsou to ale prchavé zážitky těkavých barev, nálady a pocity. Z těch zdánlivě bezvýznamných detailů vyrůstá příběh.

Literární kritici hledali v Aškenazyho literárním stylu srovnání s literárním stylem Karla Čapka (Karla Čapka mám moc rád, rád ho čtu. Psát jako on ale nemohu, vidím svět jinak a už proto také píšu jinak. Přál bych si ovšem umět tolik jako Čapek, ale jaksi neumím.) nebo v poetice Wiliama Saroyana. Aškenazyho Dětské etudy to je metafora dialogu dvou světů dospělých a dětí. Rozhovor s človíčkem, to byl v padesátách letech útěk do království fantazie, lehkosti a humoru – poezie v próze, která nepotřebovala dlouhá souvětí – spíš ilustrace v obrázcích Heleny Zmatlíkové, které doprovázejí i trpaslíka Pitrýska (v Putování za švestkovou vůní nebo Cestopis s jezevčíkem), který taky utíká z pohádkové knížky, před husou, která kousla malého trpaslíka do nosu. Líbezný a romantický je svět fantazie, dětství i dospělosti v povídkách a pohádkách Ludvíka Aškenzyho. Dramatický a krutě pravdivý, a přesto i tady poetický, jeAškenazyho svět v povídkách z války. Náměty jsou to na román a zpracování na dvě knižní stránky a přece nemáte pocit, že by se Aškenazymu v jeho vyprávění něčeho nedostávalo. Jsou to miniatury, které mají svým obsahem, svým osobitým pohledem na svět výjimečný rozměr.

Autor: Robert Tamchyna

Autoři, režiséři, interpreti