Bylo to na váš účet (1964)
Ludvík Aškenazy. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Karel Höger (Jaroslav Pokštefl, úředník), Vladimír Brabec (Járínek), Jana Drbohlavová (Hanička), Jaroslava Adamová (teta Anna), Rudolf Hrušínský (Willy), Valtr Taub (pan Kohoutek), Marie Vášová (maminka), Jindra Holmanová, Věra Labská (telefonistky).
Natočeno 27. 5. 1964. Premiéra 14. 6. 1964.
Pozn.: Jako první česká rozhlasová hra získala 1. cenu italského rozhlasu a televize na Prix Italia 1965. Byla inscenována i v zahraničí v letech 1965 a 1967.
Úryvek in: Janoušek, Pavel (ed.): Dějiny české literatury III. Praha: Academia, 2008, zvuk. příl (1 CD).
Lit.: Lit.: Hnilička, Přemysl: Skvosty archívu 2. – Bylo to na váš účet. In web Panáček v říši mluveného slova, 2. 2. 2010 (recenze).
Czech, Jan: O rozhlasové hře, 1988, s. 34 – 44 (kpt. Období zrání).
Štěrbová, Alena: Bylo to na váš účet po pětadvaceti letech. In Scéna 19/1989, s. 3 (recenze). – Cit.: Gymnazista Pokštefl týden co týden volal v pátek ve tři hodiny panu Kohoutkovi, aby se zeptal, zda jsou snesena vajíčka. Pak přišel 17. listopad 1939 a pan Kohoutek čekal v pátek marně. Do Prahy se Pokštefl vrátil 11. května 1945, v pátek, za deset minut tři — pamatoval si jediné telefonní číslo a zavolal, aby se zeptal, jestli slepička snesla vajíčko. To je zhruba vše z kratičké povídky Ludvíka Aškenazyho Vajíčko. Pokud byla 3. srpna 1989 repríza Aškenazyho hry Bylo to na váš účet ohlášena jako zpracování této povídky, není to tak zcela pravda. Bylo to na váš účet napsal Ludvík Aškenazy jako zcela samostatnou rozhlasovou hru. V dramaturgii Jaroslavy Strejčkové vznikl původní a rozhlasově velmi nosný scénář, v němž se původní mini-povídka rozrostla do složité mozaiky vztahů a osudů nejen gymnazisty Jaroslava Pokštefla a náhodně vybraného telefonního účastníka pana Kohoutka, ale také Jaroslavovy ustarané matky, poživačné tety Anny, rozporuplného důstojníka ge¬stapa Willyho a židovské dívenky Hanky.
Hra Bylo to na váš účet má rozhlasově důmyslnou kompozici, založenou nejen na oblíbeném principu telefonátů, ale také na autorsky dokonale zvládnutém střídání reálných a ireálných motivů v retrospektivně pojatém snu čtyřicetiletého pana Pokštefla, který telefonicky rozmlouvá se svým sedmnáctiletým Já. Dramaturgicky dokonale připravený scénář byl dokonale režijně ztvárněn Jiřím Horčičkou a neméně dokonale interpretován Karlem Hogrem, Vladimírem Brabcem, Marií Vášovou, Jaroslavou Adamovou, Rudolfem Hrušínským, Janou Drbohlavovou a Valtrem Taubem. Výsledkem byl „koncert hlasů“ s hlubokým obsahem.
Nejednou bylo zdůrazňováno, že Aškenazyho „spontánní lyrický talent se vyznačuje bohatou fabulační invencí a silným smyslem pro poezii drobného životního detailu“ (Aleš Haman), což jsou kvality, kterých právě rozhlasová dramaturgie úspěšně využila. V rozhlase Aškenazy debutoval už v roce 1945 reportážní hrou Začalo to v Chicagu, z roku 1951 je hra Dítě a bomba, až po deseti letech vznikla další hra Piškot (1963), následuje Bylo to na váš účet (1964), vynikající je také hra Kůže (1967). V souvislosti se součas¬nou rozhlasovou dramaturgií mi však vrtá hlavou určitý paradox. Po pětadvaceti letech je inscenace Bylo to na váš účet uváděna jako „hra náročného posluchače“. Ano, v roce 1965 získala právě tato inscenace významné mezinárodní ocenění — Cenu Italského rozhlasu a televize na Prix Italia, ale v repertoáru Čs. rozhlasu bylo několik dalších stejně kvalitních inscenací. Znamená to, že normální rozhlasový posluchač „znenáročněl“ nebo „znenáročněla“ normální rozhlasová produkce?
Lit.: Faltýnek, Vilém: Aškenazyho rozhlasová klasika. In web ČRo, 10. 3. 2007 (recenze).
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Zeptá-li se mne někdo, jaké jsou mé nejoblíbenější rozhlasové hry, dvě první místa mám vždycky jasná a říkám je už automaticky: Válka s Mloky Karla Čapka a Bylo to na váš účet Ludvíka Aškenazyho. Proč?
Začněme scénářem. Aškenazymu se v rozhlase povedlo to, co Janu Drdovi ve filmu Vyšší princip; vzít malou, sevřenou a dobrou povídku a rozpracovat z ní velké dramatické dílo, plné funkčních a také sevřených vedlejších motivů. V tomto případě to byla malá povídka „Vajíčko“ o studentovi, který před válkou z žertu a bujnosti volává panu Kohoutkovi, zda má doma slepičku – aby po válce, po návratu z koncentráku, panu Kohoutkovi znovu zavolal – jeho telefonní číslo je totiž to jediné, co mu zbylo.. Z této jímavé drobnůstky vytvořil Aškenazy (a přiznejme to – v činné spolupráci s dramaturgyní Strejčkovou a režisérem Horčičkou) fascinující a strhující rozhlasovou hru, která zaujme na první poslech – nejen precizními a propracovanými hereckými výkony (přesný a dojemný Karel Höger v součinnosti se svým „mladým hlasem“ Vladimírem Brabcem – Horčička zde vtipně využil Brabcovu oblíbenou zábavu Högra napodobovat v divadelním zákulisí), ale také vytvořením zcela specifického, nezaměnitelného rozhlasového dramatického prostoru; lecjakou rozhlasovou hru si lze představit na jevišti – ne tuhle. Postavy minulosti se před současným „Jarýnkem“ zpřítomňují pomocí telefonických hovorů (protože telefonní dráty uchovají všechno) a předehrávají mu příběhy a scény z jeho vzpomínek i okamžiky, které nemohl sám zažít a které osvětlují mnohé z dříve nepochopitelného jednání postav (gestapák Willy, židovská dívka Hanička, maminka).
„Bylo to na váš účet“ je neobyčejná, lyrická rozhlasová hra, jedna z těch, které založily slávu české rozhlasové „nové vlny“. Je to zásluha Aškenazyho, Horčičky, Strejčkové i celého hereckého týmu. Díky jim.