Cestami kulhavého Jákoba 1/5 (2013)

Přidal: Přemek |

Březen 7, 2013

Milan Balabán. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová. Technická spolupráce Marek Hoblík. Dramaturgie Zuzana Vojtíšková (?). Režie Peter Gábor.

Čte Jan Fišar.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2013. Premiéra 11. – 15. 3. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 5 x 25 min). Repríza 1. dílu 3. 11. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Čas reprízy 1. dílu v roce 2020 posunut kvůli volební Americké noci, která začínala ve 23:00 h.

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Milan Balabán: Cestami kulhavého Jákoba – 11. března. In web ČRo, březen 2013 (anotace). – Cit.: V roce 2011 vydalo nakladatelství Torst pod názvem Cestami kulhavého Jákoba Balabánovy deníky z let 1982 až 1985. Zápisky přinášejí mimořádně cenné svědectví jak o životě české inteligence v časech normalizace, tak o osobních dramatech autora.

Milan Balabán je český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, religionista a básník, strýc předčasně zesnulého ostravského spisovatele Jana Balabána.
Milan Balabán působil jako duchovní až do roku 1975, kdy byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovní činnosti a posléze se stal signatářem Charty 77. Po podpisu Charty pracoval řadu let v dělnických profesích a žil pod neustálým policejním tlakem. Od roku 1990 působí na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Pro rozhlas pětidílné čtení upravila Blanka Kostřicová, v režii Petra Gábora, se kterým technicky spolupracoval Marek Hoblík, účinkuje ostravský herec Jan Fišar.

Lit.: Kostřicová, Blanka: Milan Balabán: Cestami kulhavého Jákoba. Z deníků teologa v době normalizace. In web ČRo Plus, 3. listopad 2020 (článek). – Cit.: Deníky Milana Balabána, které vyšly pod názvem Cestami kulhavého Jákoba, přinášejí mimořádně cenné svědectví o životě české inteligence v časech normalizace i o osobních dramatech autora. Významný český hebraista, evangelický teolog, religionista a básník Milan Balabána si svůj deník psal v letech 1982 až 1985.

Milan Balabán nejprve působil nejprve jako vikář a později jako farář v českobratrských sborech v Čechách i na Moravě. Od 50. let patřil ke sdružení Nová orientace, které usilovalo o reformování poměrů v církvi i ve společnosti. (…)

V roce 1975 byl ale zbaven státního souhlasu k výkonu duchovní činnosti a dva roky poté se stal signatářem Charty 77. Po podpisu se stal dělníkem, pracoval například pro Pražské kanalizace. Žil pod neustálým policejním tlakem.

„Pracovali jsme sice pod povrchem Prahy, ale na to se dalo zvyknout. Poněvadž jsme končili dost brzo, za čtyři hodiny byly práce vykonány, ale museli jsme čekat do doby, kdy je oficiální konec, tak jsme sedali v hospodách. A tam jsem se musel, jako puritán, naučit pít pivo. Po tom druhém pivu jsem začal vykládat o Masarykovi, Havlíčkovi, Dobrovském, Rádlovi. Pozornost byla zcela mimořádná,“ vzpomínal Milan Balabán, strýc předčasně zesnulého ostravského spisovatele Jana Balabána. (…)

Četba na pokračování