Most svatého Ludvíka krále 1/8 (2013)

Pokud jde o Wilderovy literární úspěchy: v roce 1926 debutoval v Laboratory Theater v New Yorku hrou Ať zazní trubka. V témže roce vydal svůj první román Kabala. Jeho druhá kniha Most svatého Ludvíka krále se stala čtenářskou senzací a roku 1928 obdržela Pulitzerovu cenu za beletrii. Velký úspěch měla o deset let později i divadelní hra Naše městečko a o čtyři roky později hra Jen o chlup. I za ně získal Pulitzerovu cenu. Roku 1938 adaptoval divadelní hru Johanna Nestroye z roku 1842 a děj přemístil do městečka poblíž New Yorku. Inscenoval ji pod názvem Kupec z Yonkers na Broadwayi. Hra ale neuspěla. Po letech však námět na popud Tyrona Guthrieho přepracoval pod názvem Dohazovačka. Hra měla premiéru roku 1954 na festivalu v Edinburghu a o rok později se hrála úspěšně na Broadwayi. V roce 1964 byla přepracována na muzikál Hello Dolly!, o pět let později zfilmovaný.

V románu Most svatého Ludvíka krále se Wilder inspiroval fraškou Prospera Mériméa Kočár svátosti oltářní. Odtud převzal limskou herečku Camilu Pericholovou i její vztah k peruánskému místokráli donu Andrésovi de Ribera. Na otázku, jde-li o reálné, či smyšlené postavy, Wilder odpověděl, že Pericholová i místokrál jsou historické postavy se skutečnými jmény. Od Mériméa pochází i marquesa de Montemayor, které Wilder propůjčil rysy francouzské epistolografky Madame de Sévigné, jejíž charakter a vztah k dceři, známý z pětadvacetileté korespondence, volně interpretoval. Jak poznamenává Saudek, oba texty vykazují i drobnější textové shody.

Most svatého Ludvíka krále je tedy zčásti dílo knižní inspirace. Zvolení Limy za dějiště osudové katastrofy je však případné, neboť byla v historii několikrát postižena zemětřesením. Ačkoli Wilder Peru nikdy nenavštívil, jeho popis je dle Edmunda Wilsona „důkladný, brilantní a přesný“. Čtenář je už první větou informován o tragédii pěti hlavních postav – marquesy a její pomocnice Pepity, jednoho z bratrů-dvojčat Estebana, strýčka Pia a nemocného synka herečky Pericholové. Víme, co se stalo, ale nevíme proč. Františkán Juniper, svědek tragédie, se ptá: „Proč se to přihodilo právě těmto pěti? Je-li vůbec nějaký záměr ve vesmírném dění, je-li vůbec nějaká osnova v životě člověka, pak je jistě možné objevit je tajemně skryté v těchto pěti tak náhle přeťatých  životech.“ Rámcový příběh exponuje osudy hrdinů, které spojuje lpění a přemrštěná láska mateřská, sourozenecká a erotická. Eduard Goldstücker v doslovu obdivuje vytříbenost Wilderova stylu: „Každou větu musil dlouho vykovávat, až dostala nejstručnější a nejvýraznější tvar, a každé slovo v ní musil několikrát v rukou obrátit a zkoumat, je-li na daném místě nejvhodnější svým významem, zvukem i citovým nábojem, který má nést.“ Nyní můžete dílo „mnohozvučné, jakoby orchestrální skladby“ poprvé vyslechnout v rozhlasovém zpracování.