Egon Bondy – My žijeme v Praze (2003)

Přidal: Přemek |

Říjen 10, 2007

CD obsahuje autorem čtenou poezii z rozmezí let 1954-77 (dvě kompletní básnické sbírky – Zbytky eposu a The Plastic People Of The Universe, několik drobných básní a Dopis občanu Lopatkovi).

Vydalo nakladatelství Guerilla Records v roce 2003.

Ukázka k poslechu Nejsilnější projev v Čechách (1954) zde; Zbytky eposu; Hovno vláda, hovno demokracie a hovno svoboda zde.

Lit.: Placák, Petr: Egon Bondy – Invalidní důchodce z přesvědčení. In Lidové noviny, 2. 3. 2003 (článek). – Cit.: Double My žijeme v Praze… je složené z CD a DVD. DVD obsahuje tři unikátní filmové dokumenty: záznam Jana Ságla ze čtení Invalidních sourozenců v hospodě v Klukovicích (1974), Židovský hřbitov Tomáše Mazala, natočený v orwelovském roce a nejdelší, více jak hodinový záznam o „básníkově Praze“ My žijeme v Praze… od Pabla de Sax a Tomáše Mazala (natočený v letech 1984/85).

Egon Bondy (vl.jm. Zbyněk Fišer, * 20.1.1930 v Praze/+ 9.4.2007 v Bratislavě) filosof, spisovatel a básník, autor řady románových próz, básnických sbírek, filosofických esejů a neuvěřitelně rozsáhlých několikasvazkových Dějin filosofie. Bondyho bychom bez přehánění mohli nazvat dobrodruhem duchovní sféry. V druhé polovině 40. let je členem surrealistického kroužku kolem K.Teigeho, žije životem štvance; během 50. let členem bizzarní skupiny kolem B.Hrabala a V.Boudníka (nevědomky reprezentující velmi osobitou českou analogii beatnictví a pop artu); v 60. letech působí jako originální filosof zabývající se problémy bytí (ontologií), inklinující k buddhismu a revolučnímu marxismu; v 70. letech se stává kultovní „zakládající“ postavou českého undergroundu (dvorní textař Plastic People); v 80. letech je kontroverzním kritikem establishmentu i opozice, redaktorem podzemního Vokna; v 90. letech je „exulantem“ na Slovensku, kde také umírá…