Osudy – Alexandra Myšková 1/3 (2013)
Rozhlasové vzpomínky české herečky, pedagožky a divadelní režisérky, žijící v Norsku. Připravily Karolína Stehlíková a Vladimíra Bezdíčková. Technická spolupráce Jan Brauner.
Natočeno 2013. Premiéra 13. – 15. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 3 x 30 min). Repríza 28. – 30. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 3 x 30 min); 26. – 28. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Osudy Alexandry Myškové. In web ČRo 3 Vltava, květen 2013 (článek). – Cit.: O svém životě s divadlem vypráví Alexandra Myšková ve třídílných rozhlasových Osudech. (…)
„Neexistuje na scéně nadechnutí, aniž bychom já nebo diváci věděli proč“
Alexandra Myšková (ve filmu a na divadle známá jako Saša, * 1922) pochází z Prahy, kde také vystudovala Státní konzervatoř (1941). V rozhlasovém vzpomínání říká, že „divadlo, to byla pro mě asi do dvanácti let opera“. Dodnes se vyznává z lásky k Prodané nevěstě (a dodnes si ji zpívá).
Své první představení – dramatickou montáž z dopisů Karoliny Světlé a Jana Nerudy Román a lásky a cti – odehrála v Divadélku pro 99 na Národní třídě a hrála zde i za okupace. Po válce krátce účinkovala ve Studiu Národního divadla, poté působila v Realistickém divadle. „Prožila jsem tam asi nejšťastnější období a zahrála si svou vysněnou roli – Stázku ve Šrámkově Létě. Ale láska to byla spíš ještě víc ke Šrámkovi, toho miluju celý život a vracím se k němu,“ říká A. Myšková v pořadu.
Nakonec se stala členkou hereckého souboru Městských divadel pražských (1950–1970). Z jejích rolí na divadle lze připomenout hry Komedie plná omylů, Gazdina roba, Ivanov, Vajíčko, Fyzikové nebo Slečna Maličevská. Po komunistickém převratu však ideologie pronikala i do divadel čím dál víc, a poté, co měla A. Myšková hrát roli ve hře Boženka přijede (Boženka byl traktor…), zvolila raději těhotenství.
V roce 1961 začala vyučovat na DAMU. V Osudech hovoří o tom, že stála například u počátků herecké dráhy „skvělého chlapečka“ Viktora Preisse nebo že dodnes vzpomíná na talentovanou herečku Kláru Jernekovou.
Jako pedagožka vycestovala na konci šedesátých let pohostinsky se svými studenty do Norska a krátce poté dostala nabídku v Oslo vyučovat. Už se dvěma syny se do Norska vypravila, původně na rok. Po půldruhém roce však ministerstvo vnitra vyžadovalo, aby si přijela osobně pro prodloužení pasu. To vzhledem k poměrům v Československu odmítla a byla prohlášena za emigrantku.
Norsko ji přijalo ale skvěle, brzy začala pracovat pro rozhlas, pro norské posluchače zdramatizovala Čechova, Turgeněva, Čapka. Pak prý „zatoužila vidět“ tato díla také na jevišti a začala se věnovat divadelní režii. Dosud má za sebou více než dvacet režií v různých divadlech po celém Norsku.
Za Turgeněvův Měsíc na vsi dostala cenu kritiků a za svůj celoživotní přínos pro norskou kulturu byla odměněna Řádem krále Haralda V. To bylo Alexandře Myškové sedmdesát let. Krátce poté, co přestala učit na divadelní škole, dostala nabídku, aby vyučovala herectví na Muzikálové a taneční akademii.
Zde setrvává už osmnáct let a s nadšením. Ano, devadesátiletá dáma Alexandra Myšková má opravdu dlouhou profesní dráhu a jak je zřejmé i z jejího vyprávění, energie na rozdávání.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku