My všichni socialismem povinní (2013)

Přidal: Přemek |

Červen 25, 2013

Připravil David Hertl.

Ze záznamu hovoří Jaroslav Dietl, Magdalena Dietlová, Jiřina Švorcová a další.

Natočeno 2013. Premiéra 9. 6. 2013 (ČRo Plus, 16:10 h.; 50 min.) v cyklu Archiv Plus.

Lit.: Hertl, David: My všichni socialismem povinní.. In web ČRo Plus, květen 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Plechová kavalérie, Žena za pultem, My všichni školou povinní, Chlapci a chlapi, Nejmladší z rodu Hamrů, Nemocnice na kraji města, Plechová kavalerie, Sanitka, Třicet případů majora Zemana, Okres na severu, Malý pitval, Muž na radnici, Inženýrská odysea… Ještě dlouho by se daly hledat další tituly československých televizních seriálů sedmdesátých a osmdesátých let.

Některé se tvářily honosně, jiné od pohledu prozrazovaly potřebu šetřit, některé měly dílů třicet a některé ani ne deset – a přeci všechny byly trochu podobné. Jistě, nabízely především lákavý obal v podobě lidských příběhů, což (jak se ostatně potvrzuje u seriálů dodnes) je velké vábidlo pro diváky.

Ale pozornějšímu divákovi nemohlo ujít, že i ten zdánlivě nejobyčejnější seriál, věnovaný partě kombajnistů nebo skupině vyšetřovatelů pražské kriminálky, je především svého typu ideologická záležitost, prostředek působení na diváka.

Seriály vysílala televize už před rokem 1968 – ale ne náhodou se dočkaly masového rozšíření až po nástupu husákovské normalizace. Vytvářely zdání, že vše je normální. Co na tom, že hodnoty, o nichž se v seriálech hovořilo, v podstatě neexistovaly – nebo pokud existovaly, nepředstavovaly nic, co by stálo za řeč. Bylo pár let po srpnu 1968 a ještě méně let po rozsáhlých čistkách.

Režim, který na jedné straně utahoval šrouby, potřeboval dát na straně druhé lidem i onen chléb a hry. Televizní seriál byl ideálním formátem. Jaroslav Dietl a řada dalších tvůrců servírovali lidem v každém pokračování myšlenku, že obchody jsou plné a prodavačky milé, že předsedové národních výborů a okresní tajemníci strany se starají, a že lékaři, konstruktéři, vojáci, zemědělci, policisté nebo kuchaři poctivě pracují… A nejen to: seriály se také obracely do minulosti – především proto, aby ji příslušným způsobem „vysvětlily“.

Když byl v roce 1975 premiérován seriál Nejmladší z rodu Hamrů, který nebyl ničím jiným, než pokusem ospravedlnit brutální kolektivizaci z padesátých let, napsal Oldřich Mračno v Rudém právu, že se podařilo vytvořit dílo velkého uměleckého a ideového účinku, ve kterém je víra ve velkou myšlenku socialismu a komunismu. A podobné byly reakce o deset let později, když skončily premiéry Synů a dcer Jakuba Skláře. Dietlova práce jako obvykle nabízela dva výklady: na jedné straně ty „obyčejné“ příběhy, na druhé straně promyšlený způsob, jak objasňovat určité dějinné události přesně podle potřeb komunistické strany. Není náhodou, že celoživotně poctivý sklář Jakub Cirkl vstupuje v samém závěru svého života (a v závěru seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře), kdy už je to zralý a moudrý muž, do komunistické strany…

Květen byl měsícem, který spojil dvě pozoruhodné postavy české seriálové tvorby: téměř legendárního autora mnoha seriálů Jaroslava Dietla (narozen 22. května 1929) a představitelku jedné z populárních seriálových postav, prodavačky Anny Holubové v Ženě za pultem – Jiřinu Švorcovou (narozena 25. května 1928). Objevila se ale i v dalších seriálech: Okres na severu, My všichni školou povinní, Gottwald a Léta přelomu.

O Jaroslavu Dietlovi a Jiřině Švorcové by se daly připravit celé hodiny pořadů – a možná pořád bychom hledali odpověď na otázku, co je vedlo k tomu, že dělali právě to, co a jak dělali. Rozsudek vynášet netřeba, ale udělat si úsudek můžete sami – v pořadu Archiv Plus, ve kterém uslyšíte řadu zajímavých rozhlasových záznamů Jaroslava Dietla (třeba z dob, kdy působil v Československé televizi) nebo Jiřiny Švorcové (například její „dojemné“ vzpomínky na pobyt v legendárním Artěku).

Radiodokument