Muž, který chtěl mír (1993)

Přidal: Přemek |

Srpen 22, 2013

Karel Nešvera. Portrét Willyho Brandta, posledního ze staré gardy politiků, kteří pomáhali vrátit čest a získat prosperitu Německu po 2. světové válce. První díl cyklu Politici poválečného Západního Německa.

Natočeno 1993. Premiéra 17. 4. 1993 (Praha, 20:00 h.). Repríza 8. 2. 2002 (ČRo 3 Vltava, 17:00 – 17:45 h.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: anonym: Muž, který chtěl mír. In web ČRo 3 Vltava, b. d. (anotace). – Cit.: Kdo byl Willy Brandt? Bezesporu jedna z velkých postav, které vyvedly Německo z poválečných sutin a pomohly mu vrátit čest. Prvním dílem dokumentárního pořadu Karla Nešvery začíná cyklus Politici poválečného Západního Německa.

Willy Brandt se narodil v roce 1913 jako nemanželský syn prodavačky, která jeho výchovu svěřila dědečkovi, přesvědčenému sociálnímu demokratovi. Tím bylo rozhodnuto o Brandtově politickém zaměření. Třicátá léta a II. světovou válku prožil ve skandinávských zemích. Po obsazení Norska nacisty strávil nějaký čas v táboře pro válečné zajatce a později odešel do Švédska. Do rodně země se vrátil až v roce 1948, kdy si podal žádost o uznání německého občanství.
Šestnáct let byl poslancem berlínského sněmu i Spolkového sněmu v Bonnu. Jako západoberlínský primátor (1957-1966) zažil stavbu berlínské zdi, která znamenala vyvrcholení studené války mezi Východem a Západem.
Nobelova cena míru, kterou Brandt získal v roce 1971, byla odměnou především za jeho demokratický postoj. Při jejím udělování byl v inaugurační řeči příznačně zmíněn Brandtův předchůdce Ossietzky, oceněný v roce 1936, kdy se rozdělení Evropy na totalitní a demokratickou rýsovalo stejně jasně jako v roce 1971.

Brandt prosazoval demokracii a svobodu celý život. Velmi uznávaná je jeho novinářská činnost v Norsku a Švédsku: nikdo v době okupace Norska nenapsal tolik článků a knih o boji napadeného národa proti utlačovatelům jako on. O třicet let později – již jako spolkový kancléř se zkušenostmi zahraničního diplomata – využil příležitost učinit proti nově hrozící světové válce víc: smlouva o nenásilí, podepsaná v Moskvě (12. srpna 1970) a velmi potřebná smlouva s Polskem (7. prosince 1970) byly výsledkem Brandtovy aktivity. O nutnosti takového kroku nebylo pochyb – servilní komunistické režimy na východ od jeho země se utužovaly, po silnících nebohého Československa duněly tanky a vojenské konvoje, v lesích se zakopávali zelení molodci a demokraticky smýšlející lidé utíkali před ideologickými represemi jako ve třicátých letech.

Konec politické kariéry Willyho Brandta přivodila tzv. Guillaumova aféra v roce 1975, ale ta vůbec neměla vliv na Brandtovu oblibu, které se u Němců těšil až do své smrti v roce 1992.

Více se dozvíme v chystaném pořadu. Pro ty z Vás, kteří se zabýváte prezentací textových, obrazových a zvukových materiálů z oboru historie, nabízíme odkaz na německy psaný web o Willy Brandtovi. Jeho struktura, grafika, obsah, styl prezentace historických dokumentů všeho druhu s pečlivými autorizacemi a perfektně „běhající“ logikou, v níž zřejmě není ani jeden bit navíc, patří k tomu nejlepšímu, s čím se lze na internetu setkat. Inu Němci, dobře je pan Brandt vychoval…

Radiodokument