Ve svém živlu (2013)

Přidal: Přemek |

Listopad 12, 2013

Kateřina Malečová Suková. František ve spárech osudu i nečekaných náhod. Rozhlasová hra. Hudba Mario Buzzi. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Anna Petrželková.

Osoby a obsazení: František (Cyril Drozda), kartářka (Dita Kaplanová), trenér (Roman Blumaier), tlouštík Igor (Tomáš Sýkora), Mirek (Vladimír Hauser), Jana (Ivana Hloužková), číšnice (Jitka Josková), počítač (Roman Blumaier), doktor (Pavel Vacek).

Natočila Tvůrčí skupina Brno v roce 2013. Rozhlasová premiéra 24. 11. 2013 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 42 min.) v cyklu Hry a dokumenty nové generace. Repríza 10. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).

Lit.: Hložková, Hana: Kateřina Malečová Suková: Ve svém živlu. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2013 (článek). – Cit.: V situační komedii Kateřiny Malečové Sukové nahlédneme ve čtyřech epizodách do života usedlého muže. František, hlavní hrdina hry Ve svém živlu, je člověk, který k sobě nechtěně přitahuje podivné situace. Každý, kdo se s ním přátelí, anebo jinak vejde do styku, je proto vtažen do víru neobyčejných okolností. Ať se jedná o účast na kurzu hubnutí, návštěvu kamaráda kutila, večeři v rybárně, anebo odbornou konzultaci v ordinaci. Běžný život, který nejlépe vyhovuje Františkově povaze, se mu z nepochopitelných důvodů vymyká. Jakoby ho vlastní osud zkoušel z trpělivosti a vyrovnanosti. Jak kuriózní musí být Františkův zážitek, aby ho vyvedl z míry?

Ačkoliv si hlavní postava libuje v jakékoli situaci, a dalo by se říct, že se cítí „ve svém živlu“, název odkazuje i k druhé rovině hry. V rámcovém příběhu, odehrávajícím se ve stanu cirkusové vědmy a kartářky, se ukáže, že jednotlivé epizody souvisí se skutečnými „živly“. A je to právě energie země, vzduchu, vody a ohně, která Františkovi způsobuje nečekané příhody.

Autorka textu vymyslela několik prostředí, v nichž rozvinula své představy o tom, co by se mohlo stát, „kdyby“… V humorném duchu a s velkou dávkou fantazie vystavila Františka někdy i nebezpečným situacím, ze kterých se mu podaří vyváznout díky klidným povahovým rysům. Postava je sice vybavena civilními prostředky, zároveň je ale stvořena tak, aby ji herec mohl ztvárnit jakoby karikaturu sama sebe.

Dramatička se vědomě „vyřádila“ i po zvukové stránce. Tvůrci si tedy museli poradit nejen s rozličnými místy děje, kterými byla jeskyně, kůlna, vodní nádrž a technicistní kuchyně, ale hlavně s tím, jakými prostředky stvořit komickou atmosféru jednotlivých epizod. V inscenaci je proto záměrně využíván okruh všeobecně známých realistických zvuků, který se stává součástí nápadité obrazotvorné hudebně-zvukové kompozice. K atmosféře této rozhlasové „crazy komedie“ napomáhá také výrazná stylizace hereckého projevu.

Absolventka Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU Kateřina Malečová Suková původně směřovala k dokumentaristickým žánrům. Natočila dva pořady: Mám říct, že jsem Němka, ve kterém sudetská Němka vzpomíná na vysídlování pohraničí, a pásmo o Velikonočním ostrově Návrat na Rapa-nui. V roce 2011 se v Českém rozhlase poprvé představila jako dramatička. Pro vltavskou Čajovnu napsala groteskní miniaturu Břichomluvec, odehrávající se v atmosféře jarmareční atrakce. Poté se zapojila do projektu Minutových her, díky kterému vznikly hry Jeskyně, Silák, Slepice, Gerbera, Terárium a Třešně. Kromě rozhlasové tvorby se věnuje výtvarným projektům a uměleckému řemeslu, především intarzii.

Lit.: Hložková, Hana: Kateřina Malečová Suková: Ve svém živlu. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.: František ve spárech osudu i nečekaných náhod. Ve čtyřech epizodách rozhlasové „crazy komedie“ nahlédneme do života seriózního muže, který k sobě nechtěně přitahuje podivné situace.

František je člověk, který k sobě nechtěně přitahuje podivné situace. Každý, kdo se s ním přátelí, anebo jinak vejde do styku, je proto vtažen do víru neobyčejných okolností. Ať se jedná o účast na kurzu hubnutí, návštěvu kamaráda kutila, večeři v rybárně, anebo odbornou konzultaci v ordinaci.

Běžný život, který nejlépe vyhovuje Františkově povaze, se mu z nepochopitelných důvodů vymyká. Jakoby ho vlastní osud zkoušel z trpělivosti a vyrovnanosti. Ačkoliv si hlavní postava libuje v jakékoli kuriózní situaci, a dalo by se říct, že se cítí „ve svém živlu“, název odkazuje i ke druhé rovině hry.

V rámcovém příběhu, odehrávajícím se ve stanu cirkusové vědmy a kartářky, se ukáže, že jednotlivé epizody souvisí se skutečnými „pralátkami“. Nečekané příhody způsobují Františkovi právě země, vzduch, voda a oheň.

Autorka textu vymyslela několik prostředí, v nichž rozvinula své představy o tom, co by se mohlo stát, „kdyby“. V humorném duchu a s velkou dávkou fantazie vystavila Františka někdy i nebezpečným situacím, ze kterých se mu podaří vyváznout díky klidným povahovým rysům. Postava je sice vybavena civilními prostředky, zároveň je ale stvořena tak, aby ji herec mohl ztvárnit jakoby karikaturu sama sebe.

Když vymýšlela hru po zvukové stránce, byla „ve svém živlu“ i sama dramatička. Režisérka Anna Petrželková si tudíž musela poradit nejen s rozličnými místy děje, kterými byla jeskyně, kůlna, vodní nádrž a futuristická kuchyně, ale hlavně s tím, jakými prostředky stvořit komickou atmosféru jednotlivých epizod. V inscenaci je proto záměrně využíván okruh všeobecně známých realistických zvuků, který se stává součástí nápadité obrazotvorné hudebně-zvukové kompozice, ke které významně přispěl skladatel a experimentátor Mario Buzzi.

Součástí této „crazy komedie“ je také výrazná stylizace hereckého projevu. Hlavní roli flegmatického, neohrabaného a poněkud podivínského Františka ztvárnil Cyril Drozda. Podařilo se mu vytvořit sympatického antihrdinu, který ač nerad, častokrát přivádí své okolí „k šílenství“.

Absolventka Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU Kateřina Malečová Suková (nar. 1981) původně směřovala k dokumentaristickým žánrům. Natočila dva pořady: Mám říct, že jsem Němka, ve kterém sudetská Němka vzpomíná na vysídlování pohraničí, a pásmo o Velikonočním ostrově Návrat na Rapa-nui.

V roce 2011 se v Českém rozhlase poprvé představila jako dramatička. Pro vltavskou Čajovnu napsala groteskní miniaturu Břichomluvec, odehrávající se v atmosféře jarmareční atrakce. Poté se zapojila do projektu Minutových her, díky kterému vznikly hry Dürerovy ruce, Svačina, Jeskyně, Silák, Slepice, Gerbera, Terárium a Třešně. Kromě rozhlasové tvorby se věnuje výtvarným projektům a uměleckému řemeslu, především intarzii.

Rozhlasové hry