Pohádky pro naši podvyživenou duši (2014?)

“O Anežce Janátové a její Akademii Tabor vím už několik let”, píše autorka dokumentu Dominika Švecová. “Její práce mě zaujala, když jsem se dověděla o tématu jejího pravidelného semináře” O tajuplné a léčivé moci pohádek a zjistila jsem, že pohádky lze vykládat moderním, filosoficko-psychologickým způsobem a odhalit pozoruhodnou moudrost, kterou obsahují a která je silně aktuální pro dnešní svět.”

PhDr. Anežka Janátová je psycholožka, která se věnuje už dlouhá léta pedagogické a psychoterapeutické činnosti. Ve své Akademii sociálního umění Tabor vede kurzy, jimiž napomáhá svým studentům k ozdravění jejich psychického života. Pohádky sbírá od svých dvaceti let. Ve svém semináři Tajuplná a léčivá moc pohádek vykládá Janátová pohádky opravdu neotřelým způsobem.

Vstoupili jsme na půdu akademie Tabor v Nové Vsi nad Popelkou na Královéhradecku a posloucháme výklad Anežky Janátové i její interakci se studenty. K tomu, abychom mohli pohádku analyzovat, ji musíme řádně vyslechnout. A v tomto semináři ji posloucháme tak, jak pohádky normálně neslyšíme. Páteří našeho dokumentu je pohádka O živé vodě, kterou Anežka Janátová vypráví za hudebního doprovodu muzikoterapeuta a pedagoga Jana Chromečka a jeho studentů Jaroslava Janka a Petra Nováka. Trojice hudebníků hraje na tradiční nástroje, jako jsou kontrabas nebo příčná flétna, i na nástroje, které byly speciálně vyrobené pro účely muzikoterapie, jako jsou lyra, přenosný cimbál, bronzový metalofon a břidlicový litofon. Hudební doprovod je inspirován lidovou písní.

Janátová vysvětluje, že pohádky s námi komunikují v obrazech. Pohádky jsou živoucí obrazy pro naši duši. Mají přesný význam a oslovují nejen náš intelekt, ale i naše emoce a hlavně naši vůli. Dospělý člověk potřebuje k pohádkám interpretaci. Pak vidí konkrétní obrazy a dokáže pochopit i jejich význam.

Pohádky nemá smysl číst, rodič se je musí umět naučit vyprávět. Dítě totiž žije obrazy, které matka nebo otec kreslí slovem. A duše dítěte jim hned rozumí.