Oldřich Knitl (1938-2016)
Prozaik, publicista, autor rozhlasových her, televizní scenárista se narodil v Pardubicích.
Jeho ženou je dramatička a spisovatelka Jana Knitlová. Dětství prožil v České Třebové, kde také 1953–56 navštěvoval jedenáctiletou střední školu. Od 1956 studoval dramaturgii a divadelní vědu na pražské AMU, absolvoval 1961 diplomovou prací Divadlo satiry. Poté působil (s přestávkou během vojenské služby 1962–64) jako dramaturg v Čs. televizi. 1968–78 byl redaktorem časopisu Kino, v dalších letech (do 1990) ve svobodném povolání. Od 1991 pracoval jako dramaturg v literárně dramatické redakci Čs. rozhlasu, později (až po odchod do důchodu 1999) jako šéfredaktor stanice Český rozhlas 3 – Vltava.
Filmové recenze a další publicistické žánry Knitl uveřejňoval v periodikách Divadlo, Mona, Kino, Květy, Mladá fronta a Záběr, v současné době publikuje především v Týdeníku Rozhlas.
Je autorem rozhlasových her Slabý bod (1978), Historik a černé kuře (1981, dramatizace titulní povídky z knihy Jsem historik umění a zvu vás na večeři), Život na ostro (1981), Lest (1982), Peníze, peníze (1987), Ledříček (1988), Z pražského zátiší (1989), Vosy (1990), Ďáblova rodina (1991). Rozhlasové hry psal i s Janou Knitlovou: Až překročím práh tohoto domu (1976), Nejzazší citu mez (1978), Hvězdná blecha (1986), Neptej se a skákej (1988, obě pro děti). Pro rozhlas rovněž upravil několik literárních předloh (Jules Verne: Dva roky prázdnin, 1982; Alois Jirásek: Poklad, 1983; Jack Kerouac: Mág, 1985; Josef Lada: Z kroniky mého života, 1987; Tarjei Vesaas: Ledový zámek, 1984; Peter Koch – Klaus Herrmann: Útok v Mogadišu, uvedeno ve dvou dílech s tit. Smrt bez poslání, 1988; Antonij Pogorelskij: Lafertovská perníkářka, 1988; Svatopluk Čech: Z pražského zátiší, 1989; Jaroslav Foglar: Chata v Jezerní kotlině, 1992; Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, desetidílný seriál, 1992) aj. Autorsky se podílel na rozhlasovém seriálu Jak se máte Vondrovi? Čs. televize uvedla Knitlovy hry Manželčatá (Bratislava 1979), Cizí lidé (1984, režie Anna Procházková) a televizní adaptaci Balzakovy prózy Mistr Kornelius (1988, režie Jaroslav Dudek). 1980–83 spolupracoval s ostravským televizním studiem na cyklu Bakaláři. Použil pseudonymu Josef Musil a šifer tl, ok.
Knitlova povídková tvorba je vedena snahou postihnout prostřednictvím anekdotických či tragikomických příběhů negativní rysy národního charakteru. Abstrahuje od širšího dobového kontextu a dalších příznačných společenských souvislostí, soustředil se autor zejména na kritiku těch současníků, kteří preferují výhradně hodnoty materiální. Trapnost a banalitu provázející pokleslou aktivitu reprezentantů konzumního života ztvárňuje s humornou nadsázkou a ironickým nadhledem, směřujícím zpravidla k závěrečné nepatetické moralitě o lidské zodpovědnosti a altruismu. Obdobně vyznívá i početná Knitlova tvorba rozhlasová, konfrontující zpravidla jedince s odlišným systémem mravních hodnot. – K prozaické tvorbě se Knitl vrátil po delší odmlce historickou románovou fikcí s výraznými esejistickými prvky (Český sen), v níž vylíčil události předcházející Mnichovu 1938 a rozvinul alternativní dějinné osudy Československa po rozhodnutí části politické reprezentace nevázat se mnichovským diktátem a vstoupit s Německem do válečného konfliktu, a vědeckofantastickým příběhem plným vypjatých dramatických situací vyvolaných objevením se záhadného nebezpečí (Vosy), jehož dějiště umístil do hlubokých lesů Tasmánie (toto téma již dříve zpracoval ve stejnojmenné rozhlasové hře).
Citováno z: Slovník české literatury.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Malá nepřesnost: oldřich Knitl se sice narodil v Pardubicích, ale celé dětství prožil nikoli v České Třebové, ale v Ústí nad Orlicí, kam do své „rodné“ chaloupky dojížděl trávit dovolenou.