Pavel Tumlíř (1932-2015)
Pavel Tumlíř byl tak neodmyslitelně spojen s rozhlasem, že už málokdo ví o jeho původním divadelnickém vzdělání (v letech 1951-55 vystudoval dramaturgii a režii na pražské DAMU), tím méně pak o tom, že v divadle po jistou dobu i působil – byl dramaturgem v Městském oblastním divadle v Benešově. To bylo už od počátku jeho studií (1951) a platilo to až do roku 1958. V témže roce ovšem nastoupil do Československého rozhlasu – a v jeho zaměstnancem zůstal do konce roku 2005. Tři roky ještě chyběly – a mohli bychom říct, že v rozhlase pracoval půl století.
Vystřídal za tu dobu několik oborů: v počátcích, tedy v letech 1958-60 působil jako hlasatel. Celá 60. léta (a část let 70.) prožil v roli dramaturga a moderátora ve vysílání pro mládež. S jeho činností jsou spojeny dodnes známé programové řady jako Pionýrská jitřenka, Mikrofórum, Vysílejte s námi, Turádio, Dům bez čísla a mnoho dalších.
Počínaje rokem 1974 byl – po dobu pěti let – redaktorem a moderátorem ranního bloku Dobré jitro. Poté připravoval pořad Kaleidoskop a stal se (od roku 1977) jednou z výrazných autorských osobností nadredakčních programových bloků 3×60, a to stereo a Dveře dokořán.
Spolu s Markem Janáčem se stal spoluautorem pořadů, posléze i knižních vydání „Divnopisu“, úvah nad původem neobvyklých jmen českých měst a obcí.
Pavel Tumlíř zemřel v roce 2015. Pro ty, kteří ho pamatují z dob jeho rozhlasových a současně i televizních moderátorských začátků (datují se do konce 50. let minulého století) a mají tak stále v mysli jeho mladistvý hlas (a klukovský zjev, když jsme zmínili i televizi) je to možná informace sotva uvěřitelná.
Lit.: Jiří Hubička – více zde
Rejžek, Jan: Zvuk Gonga navždy utichl. [Nekrolog]. Lidové noviny (Praha). 2015, roč. 28, č. 63 (16. 3.), s. 8 (Kultura).
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
80 let je opravdu téměř neuvěřitelných.
Já osobně na pana a kolegu Pavla Tumlíře vzpomínám nejen dost často, ale také velice rád. Měl jsem tu čest s ním více či méně spolupracovat v Čedskoslovenské rozhlase v letech ,1981 až 1992. Osobnost a povaha P. Tumlíře byly pro mne vždy inspirací jako i zbraní. Zbraní především v tom smylsu umět a zvládat vyrovnat se s úkoly, které byly s ohledem na naši práci – poslání nejen nepodstatné, ale i hloupé. Stejně, jako netrácet naději a hledat v životě i naši práci to lepší. Byl pro mne i neocenitelným profesionálním rádcem a přirozeným učitelem. Nikdy nezapomenu na několik málo (zcela jen našich) společných výprav za tématy, která měly opravdu posloužit dobré věci. Ochraně přírody a krajiny, jako i životnímu prostředí vůbec. Například přírodě Krkonošského národního parku, nebo řešení problémů okolo Novomlýnských nádrží. Díky němu jsem také rychleji pochopil, že i ochrana přírody a krajiny má dvě strany jedné mince a mnohem těžší než jen jednostranně prosazovat zájmy ochrany přírody a krajiny je umět zvolit objektivně nejméně špatné ze všech možných rozhodnutí. To se snažím už několik let i s odkazem na výše uvedené životní zkušenosti, naučit své posluchače.
Hodně zdraví a pohody Pavle! K. Houdek