František Gell (1901 – 1972)
Narodil se 18. září 1901. Už jeho mládí svědčí o dobrodružných sklonech. V den plnoletosti utekl z domova. Chtěl do cizinecké legie, ale hned v Budapešti musel z nouze prodat zlaté hodinky a vzápětí ho poslali, jak se tehdy říkalo „šupem“ zpátky.
Začal studovat práva, ale více ho přitahovala praxe a tak se nabídl pražskému čtrnáctideníku Soudní síň jako brněnský dopisovatel. Jeho první příspěvek byl o senzačním procesu s vrahy kapitána Hanniky. Ten proces tehdy plnil první strany všech novin. Při návštěvách Cejlu, kde stál známý brněnský soud, se seznámil se soudničkářem Lidových novin Rudolfem Těsnohlídkem, který mu dokonce o dovolené přenechal svou rubriku. Přesto že tehdy šéfredaktor Arnošt Heinrich velmi silně protestoval, sám za krátko Gelovi dal externí smlouvu a na přímluvu bratří Čapků později také řádnou redaktorskou.
Gel velmi rychle vyzrál v uznávaného reportéra a později přešel s dalším šéfredaktorem Lidových novin K. Z. Klímou do tiskového koncernu Melantrich, kde zůstal až do 15. 3. 1939. Pak se mu po mnoha dobrodružstvích podařilo prchnout do Francie a po evakuaci našich jednotek spolu s britskými oddíly do Dunkerque dostal statut válečného korespondenta a v první linii absolvoval celou cestu spojeneckých armád od vylodění v Normandii až do Dne vítězství. Byl odměněn i Válečným křížem. Po válce nastoupil v Československém rozhlase a v osmi stech relacích reportoval průběh Norimberského procesu. Kvůli jeho reportážím museli majitelé pražských kin přesunout začátky představení a kavárníci houfně nakupovali přijímače, aby jejich hosté mohli zpravodajství poslouchat.
Gel krátce působil v diplomatických službách, po únoru roku 1948 mu jeho minulost v západní armádě byla ovšem důkladně na obtíž. Vrací se do rozhlasu, ale může tu pracovat pouze jako externista. Byl autorem celé řady rozhlasových pásem, některé materiály zpracovával i jako knihy.
Mimo jiné životopis L. Pasteura Přemožitel neviditelných dravců a pásmo o vzniku a osudu francouzské hymny (Marseillaise, 1949, průvodcem byl Karel Höger).
Překládá Remarqua, oba díly Dobrodružstní T. Sawyera a H. Finna od Marka Twaina, v šedesátých letech vyučuje na fakultě sociálních věd a publicistiky. Zemřel 17. října 1972.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku