Daniela Kapitáňová (1956)
Knižně debutovala podle všech pravidel konspirace velkolepou mystifikací: autorství Knihy o cintoríne (2000) připsala jejímu hrdinovi a vypravěči Samkovi Tálemu. Iluze byla tak dokonalá, že dokud autorka po dvou měsících nevystoupila z anonymity, místní čtenáři si v komárenských ulicích vytipovali mentálně retardovaného sběrače papíru s kárkou, podobnou Samkovu vozíku, a Knihu o cintoríne mu dokonce dávali podepisovat…
O Daniele Kapitáňové se opravdu nedá říci, že chodí po vyšlapaných cestičkách. O mnoho více než konvenční „vznešené“ žánry ji vzrušuje dejme tomu detektivka. Ne moderní krimi thrillery, kde více než o řešení jde o brutalitu a sex, ale ty „staromódnější“, kde se ještě počítá s logikou a vtipem. V létě 2003 se šarmem a vynalézavostí uveřejňovala v deníku Pravda detektivní román na pokračování (či spíše cyklus detektivních parodií) Vražda v Slopnej. V typické slovenské vesnici shromáždila výkvět světových detektivů, ze kterých každý řeší případ vraždy po svém (a samozřejmě vždy s jiným rozuzlením a pachatelem). Ukázala, že umí nejen obratně vybudovat příběh se záhadou, ale že i důvěrně zná poetiku jednotlivých klasiků detektivky. (Zdroj)
Detektivní žánr také zpracovává pro Slovenský rozhlas – konkrétně cyklus Zimomriavky na piatok (2007) či úpravu vlastní detektivní parodie Vražda v Slopnej (2007).
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku