Reisefieber 1/10 (2014)

Mikołaj Łoziński sám říká, že příběh má reálný základ. V době, kdy žil delší dobu v Paříži, zemřela jeho švédská bytná a pozůstalost přijel až z Ameriky vyřizovat syn, jenž s matkou neměl vůbec žádný kontakt. Poznal tedy matku i syna a začal přemýšlet, proč se dva sympatičtí, inteligentní lidé dostali tak daleko od sebe nejenom fakticky, ale i mentálně, citově.

Možná ani váš život není tak přehledný, jak jste si mysleli

Łoziński má zvláštní schopnost horečnatou roztěkanost, která se hrdiny vyprávění Daniela postupně zmocňuje, přenést na čtenáře, potažmo na posluchače. Můžete si ji vychutnat, nechat se jí unášet i mást a náhle třeba zjistíte, že to, co jste v závitech své šedé kůry mozkové považovali za uspořádané jednou provždy, se znenadání zvláštním způsobem přeskupuje a proměňuje, že ani váš život není tak úplně přehledný, jak jste se dosud domnívali.

Při vší vážnosti tématu může být onen neobvyklý druh nejistoty postupem času docela příjemný, jako by vedl ke změněnému stavu vědomí. Daniel se snaží ujasnit si, co k matce vlastně cítí, trpělivě se pokouší hledat v jejích stopách vše, co ho, dokud žila, vůbec nezajímalo, pochopit její myšlenky a skutky.

Vrací se i do svého dětství, znovu zažívá příjemné i méně příjemné okamžiky a z všelijak zprohýbaných, mořem obroušených a větrem ošlehaných kamínků mozaiky se pokouší sestavit smysluplný celek. Samozřejmě se mu to nemůže podařit beze zbytku, zachytí jen matné obrysy, ale výsledek je nakonec možná mnohem zajímavější než onen nedosažitelný celek.

Literární cena za nezvyklou vyzrálost

Autor získal za svůj románový debut Reisefieber jednu z  nejrespektovanějších polských literárních cen – Cenu Kościelských. Porota na Łozińského románu vyzdvihla především „nezvyklou vyzrálost projevující se jak v kompoziční vrstvě díla, tak v jeho hluboce lidské problematice“. Kniha byla taky oceněna např. nadací Kultury a nominována na cenu Nike.

Během únorových dnů letošního roku vznikala v ostravském rozhlasovém studiu desetidílná četba z knihy Mikołaje Łozińského skvěle přeložené Barbarou Gregorovou.

Danielovo putování po velkém světě New Yorku a Paříže i malém světě vlastní hlavy si během natáčení všichni zamilovali, všichni se rádi se nechali unášet proudem chvějivého vyprávění.

Snad při poslechu deseti dílů čtení v podání ostravského herce Tomáše Jirmana, jehož režijně vedl Marek Pivovar ve spolupráci s mistryní zvuku Hanou Plecháčkovou, budeme všichni na stejné (nejenom vltavské) vlně.