Dobrodružný život Guzmána z Alfarache 1/12 (2008)

Přidal: Přemek |

Červen 2, 2008

Mateo Alemán. Četba na pokračování z pikareskního románu španělského spisovatele. Překlad Václav Cibula.Připravil Miroslav Stuchl. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2008. Premiéra 31. 5. – 11. 6. 2008 (cca 12 x 30min.).

Lit.: Turek, Petr: Dobrodružství sevillského pícara. In web ČRo, květen 2008 (anotace). – Cit.: Lidský život jako kolbiště nástrah, která kladou bez rozdílu jedni druhým – i tak lze charakterizovat román Dobrodružný život Guzmána z Alfarache. Dvanáctidílnou četbu na pokračování z něj odvysílá stanice Vltava.

Jeho autor, španělský prozaik Mateo Alemán (1547-1615), byl jedním z čelních autorů pikareskního románu, literárního žánru pojmenovaného podle postavy „pícara“ – darebáka, šejdířem, filuty -, která v těchto románech zpravidla jako hlavní postava vystupuje. Pícaro většinou v první osobě vypravuje své životní příběhy a jako nehrdinský protagonista bývá často satirickým protikladem rytíře, dobyvatele a světce. Hlavním dílem tohoto žánru je právě Alemánův Dobrodružný život Guzmána z Alfarache.

Mateo Alemán byl synem vězeňského lékaře (to byl jeden ze zdrojů jeho znalostí prostředí, o kterém psal), studoval v Seville a Salamance, studia zřejmě nedokončil. Pak žil v Madridu jako královský finanční úředník. Poprvé se oženil, aby z věna splatil dluhy. Dvakrát se ocitl ve vězení. Podle svědectví přítele sloužil jako voják v Itálii – tomu by nasvědčovala i jeho znalost prostředí severní Itálie, především Florencie. Byl podezříván z machinací. Roku 1602 se oženil podruhé a v roce 1608 se konečně s rodinou vystěhoval do Mexika. O konci jeho života nemáme spolehlivé zprávy.

Kniha Dobrodružný život Guzmána z Alfarache líčí v podobě fingovaných memoárů barvitá dobrodružství sevillského pícara. Stavba románu je velmi uvolněná, nevyzařuje z něho radost ze života jako z dřívějších pikareskních románů, převládá hořký pesimismus. Titulní hrdina Guzmán je protřelý dobrodruh, který se suverénně pohybuje po Španělsku a Itálii. Román se vyznačuje výrazným, odstíněným jazykem a vypravěčským mistrovstvím a stal se jedním z modelů španělské klasické prózy. Je plný slovních hříček, důmyslných nápadů, rčení a přísloví. Jeho zásluhou se do literární španělštiny dostalo mnoho lidových výrazů i rčení. Ještě za autorova života dosáhl nesmírné popularity.

V předmluvě Soudnému čtenáři autor píše: „Dal jsem slovo, že napíšu tuto knihu, a nezbývá mi, než slib splnit, třebaže jsem ho nebral vážně. Jedině tebe jsem měl skutečně na mysli, když jsem se pouštěl do psaní této knihy: člověka, který se chce poučit.“

Četba na pokračování