Divní lidé (2008)

Přidal: Přemek |

Červenec 4, 2008

Bohumil Hrabal. Prózy ze sbírky Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, které zaznamenávají každodenní skutečnost po únoru 1948. Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Igor Bareš.

Natočeno 2008. Premiéra 11. 7. 2008 (120 min.). Repríza 21. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut; plánovaná repríza 12. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut, neuvedeno pro úmrtí Milana Kundery. Repríza 16. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Pozn.: Prózy ze sbírky Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, které zaznamenávají každodenní skutečnost po únoru 1948.

V pátečním Pokračování za pět minut si budeme číst z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Prózy z této sbírky zaznamenávají syrovou každodenní skutečnost v kladenských hutích po únoru 1948. Vedle ocelářských dělníků vystupují v povídkách Hrabalovy knihy jak přesvědčení i papíroví komunisté, tak zejména příslušníci „poražených tříd“ a zproletarizované inteligence (bývalé profese fungují v textu často jako přezdívky jednotlivých postav, např. Prokurátor, Kavámík, Kněz, Mlíkař), na šrotišti fabriky pracuje skupina trestankyň. Ústřední povídka Divní lidé zachycuje tuto pestrou společnost v okamžiku, kdy se rozhodla protestovat proti zvýšeni plánu. Právě tehdy na jejich působiště přijíždějí filmaři hodlající natočit „budovatelskou svačinu“ s diskusí o nových zprávách z tisku.

Na podkladě těchto povídek vznikl rovněž film Jiřího Menzela Skřivánci na niti.

Lit.: jvk (= Vondráček, Jiří): Bohumil Hrabal: Divní lidé. Figurky z kladenských hutí v příběhu známém i z filmu Skřivánci na niti. In web ČRo 3 Vltava, 16. srpen 2023 (článek). – Cit.: Syrová každodenní skutečnost v kladenských hutích po únoru 1948. (…)

Ve vydání pořadu Pokračování za pět minut s datem 16. srpna se vydáme do kladenských hutí:

„Směnový mistr Podracký vstupoval do pásu za pásem, slunce pruhovalo jeho montérky, prošel třetí oddělení, čtvrté, vcházel do modrých tunelů příšeří, a zase do jasných, šikmých laťáků slunce, které ve zlatých tkalounech a pentlích pramenilo z pootevřených víček žaluzií, větracích věží cáglágru. Teď kráčel podle tichých brusek, karborundových kotoučů visících na zaprášených řetězích. U prohlížecího stolu seděli na lavicích brusiči, někteří leželi na šikmých prknech se zdviženým kolenem a paží založenou za hlavou jak hercoví kluci a filci. „Tak jste vzkázali,“ řekl směnový mistr, „že nepojedete. Jak si to představujete?““

Tak začíná jedna z povídek sbírky Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet Bohumila Hrabala. Prózy v ní obsažené zaznamenávají syrovou každodenní skutečnost v kladenských hutích po únoru 1948. Vedle ocelářských dělníků vystupují v povídkách Hrabalovy knihy jak přesvědčení i papíroví komunisté, tak zejména příslušníci „poražených tříd“ a zproletarizované inteligence (bývalé profese fungují v textu často jako přezdívky jednotlivých postav, např. Prokurátor, Kavárník, Kněz, Mlíkař), na šrotišti fabriky pracuje skupina trestankyň. Ústřední povídka Divní lidé zachycuje tuto pestrou společnost v okamžiku, kdy se rozhodla protestovat proti zvýšení plánu. Právě tehdy na jejich působiště přijíždějí filmaři hodlající natočit „budovatelskou svačinu“ s diskusí o nových zprávách z tisku. (…)

Četba na pokračování