Příběhy z malovaných úlů (2008)

Přidal: Přemek |

Červenec 23, 2008

Lojze Kovačič. Z knihy současného slovinského autora. Překlad Aleš Kozár. Připravila Eva Willigová. Režie Aleš Vrzák.

Premiéra 18. 7. 2008 (Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120min.) v cyklu Pokračování za pět minut.

Pozn.: Příběhy z malovaných úlů jsou příběhy zaniklého času, jak je dokázala vymalovat ruka venkovské malířky při svých poutích za obživou a okrasou včelích obydlí a jak je dokázal vysnít autor při své literární pouti bizarní světem vyprávěnek a mýtů generací světa dávno odešlého, žijícího však stále v nás.
Hrdiny jsou zábavné postavy a postavičky inspirované lidovou výzdobou slovinských včelínů. Jejich příběhy jsou podávány formou blížící se legendě, podobenství či anekdotě. Kovačičovi však nejde o literární hru s těmito žánry, naopak do popředí staví základní lidský rozměr těchto postav, jejich úsilí nalézt štěstí, smysl života, třeba i za etickými nebo dokonce fyzickými hranicemi, jejichž ustanovením se člověk zřekl části světa a možnosti setkat se se svým skutečným já. Prostředí slovinského Doleňska je kulisou pro působivé zkratkovité příběhy, které přesahují místo a čas, o nichž vyprávějí, a vyzývají k úvahám o našich vlastních životech.

Lojze Kovačič (1928 – 2004) je jedním z nejvýznamnějších slovinských prozaiků 20. století. Narodil se v Basileji jako syn Slovince a Němky. Roku 1938 byla rodina ze Švýcarska vystěhována. Nejprve žili v obrovské chudobě v otcově rodné vsi Cegelnici v kraji, v němž se také odehrávají Příběhy z malovaných úlů. Později rodina přesídlila do Lublaně, kde Kovačič vystudoval učitelský ústav. V roce 1944 mu zemřel otec a zbytek rodiny byl z nařízení jugoslávské vlády odsunut do rakouského utečeneckého tábora. Po návratu z armády pracoval Kovačič jako novinář v časopise Mladina a pro své nekompromisní postoje byl v permanentním konfliktu se socialistickým režimem bývalé Jugoslávie.

Jeho románová tvorba těží z výdobytků moderní prózy (Franz Kafka, James Joyce) a je tematicky zapřená v autorově autobiografii. Jako syn Slovince a Němky měl příležitost důkladně prozkoumat vskutku moderní téma „bezdomovectví“, k němuž se ve svých textech stále vrací. Českému čtenáři nezbývá než tomuto všemu věřit, protože žádné Kovačičovo dílo k nám nebylo dosud přeloženo. Výjimkou jsou Příběhy z malovaných úlů, které se prý od ostatních Kovačičových děl liší na první pohled tak výrazně, že to překvapilo celou slovinskou literární kritiku.

Překladatel Aleš Kozár v doslovu ke knize píše: „Kovačičovo dílo vyniká jazykovou vybroušeností, vrstvenou stylizací řeči postav i vypravěče, precizní hrou s ironií, pichlavým sarkasmem i laskavým humorem. Příběhy z malovaných úlů nemají být jen kuriózním exkursem do folklórních tradic Slovinců, ale obecnější výpovědí o člověku vymezovaném politickými, náboženskými a morálními hranicemi. Kovačičovy postavy hledají svou perspektivu mimo tyto hranice, proto se z našeho pohledu zdají být směšné, groteskní. jenže oproti nám jsou bohatší a svobodnější právě o tuto svou perspektivu, svůj přesah.“ Příběhy z malovaných úlů Lojze Kovačiče se staly literární událostí v oboru překladové literatury v Česku v roce 2008.

Jsou to krátké povídky sepsané zdánlivě na folklorním základě, ve skutečnosti však jde o mistrovsky literárně uchopené příběhy o zcela zvláštních lidech a jejich vztazích a osudech. Autor uvádí do děje malířku Marjancu, postavu známou slovinským etnologům, jež kdysi za nocleh a stravu pomalovala lidem skříně, dveře a včelí úly výjevy, „které se dotýkaly jen obyvatel té vsi, v níž pobývala, nikoho jiného“.

Tyhle výjevy Kovačič vypravěčsky rozvíjí v příbězích o nejbizarnějších a nejfantastičtějších podobách lidských slabostí a neřestí, o hledání štěstí a smyslu života. Kovačičovy povídky jsou skvělým vyprávěním, bezuzdným v používání všech vrstev jazyka. Šokují drastičností příběhů v kontrastu k jejich zemité poezii. Je to mistrovské dílo, jímž slovinský spisovatel uzavřel svou literární práci, kterou významně příspěl ke středoevropské moderní literatuře.