Sedmikostelí 1/10 (2001)

Přidal: Přemek |

Červenec 31, 2008

Miloš Urban. Četba na pokračování z gotického románu. Výběr a úprava Jan Kašpar. Hudba Josef Plechatý. Režie Vlado Rusko.

Čte Jiří Schwarz a Jan Novotný.

Natočeno 2001. Premiéra prvního dílu 28. 11. 2001. Repríza 1. dílu 15. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 23. 8. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Strašidelné léto na Dvojce.

Lit: Šrut, Pavel: Tipy ČRo – Sedmikostelí. In Týdeník Rozhlas 48/2001 (19. 11. 2001). (anotace) – Cit.: Legenda o literární virtuozitě dospělého třicátníka Miloše Urbana (autora románů Poslední tečka za rukopisy, Sedmikostelí, Hastrman) koluje kuloáry už třetí rok. Mám téměř zásadu nečíst, co se halasně a jednohlasně chválí. Pro mé redakční povinnosti je to zásada náročná, často ji musím porušit, ale vždy pouze pro to, abych se přesvědčil, že je to zásada správná: o čem se vybubnovává rychlá chvála, rychle hyne.

Z Miloše Urbana jsem donedávna četl jen jedno interview, kde ten mladý rozhněvaný muž o svém Sedmikostelí říkal: „Můj román ryje do lidí myslících pouze účelově a do huráhumanistů, kteří se domnívají, že demokratické smýšlení rovná se poslední ANO lidstva, že jiné už to nikdy nebude. Jenže takový Flaubert říkával, že demokracie je sice fajn, nicméně že on sám dává přednost čínskému mandarinátu. Doplním ho jen v tom, že já bych dal přednost feudalismu, protože je estetičtější.“

Pak mluvil o pražské architektuře: „Proč se dál budují unifikovaná monstra? To jediné, co v současné pražské architektuře za něco stojí, je Miluničův a Gehryho Tančící dům. Ostatní je póvl, ke všemu okoukaný. Osobně bych šel zpátky, k věcem přehledným, směrem k čistotě, střídmosti a pokoře gotické architektury. Tenhle sloh s potřebami města a jeho obyvatel hodně cítil, byl jim šitý na míru.“

Podotýkám, že Sedmikostelí je autorem upřesněno jako gotický román – a nabízím poslední citaci ze starého rozhovoru: „Když jsem jako mimopražský prvně stanul pod svatým Apolinářem, zůstal jsem jako v transu a hned měl téma. Doslova jsem brečel, že tenhle starý svět už není, a kdyby kostely – jako jediní pamětníci – byly obyčejnými městskými domy, nestály by ani ony. A tak jsem je opředl příběhem, který ukazuje, že zaniklé město opět vzniká, pokud člověk pocítí jeho krásu a neopakovatelnost.“

Gotický román, což asi nemusíme připomínat, je román s tajemstvím, nejčastěji s detektivní zápletkou. Však také naše četba na pokračování začíná takto: „Pár dní po události ve zvonici Svatého Apolináře zahájila kriminální policie vyšetřování. Mužem, kterého neznámý pachatel třetího listopadu surově zbil a pověsil za Achillovu patu na srdce kostelního zvonu, byl jistý Petr Záhir.“

Dodejme jen, že hlavním hrdinou románu je Květoslav Švach, bývalý policista, muž, který se stydí za své jméno a miluje gotiku. Román v desetidílnou četbu na pokračování převedl znamenitě Jan Kašpar.

Lit.: anonym: Sedmikostelí. Mají kruté vraždy spojitost s temnou minulostí? Četba z gotického románu Miloše Urbana. In web ČRo 2 Praha, 23. srpen 2021 (článek). – Cit.: Hranice Sedmikostelí vytyčuje šest chrámů. Onen sedmý, chrám Božího těla, je přítomný pouze na rovině legend, imaginace a přeludů. Děj se nerozvíjí po horizontále, ale po vertikále. Je situován mezi podzemními chodbami a vrcholy kostelních věží, přičemž toto rozpětí je odrazem vertikály časové. (…)

V takto vymezeném prostoru se odvíjí tajemný, někdy výslovně bizarní děj. Město je otřeseno sérií nevýslovně krutých vražd, do Prahy přijíždí tajemný cizinec se svým hrůzu nahánějícím skřetem, objevují se tajemné hrozby, na Albertově pitvají jednorožce a nakonec na scénu vstupuje starobylé bratrstvo spojené pupeční šňůrou s temnotami dávnověku.

Četba na pokračování