Ve jménu ohrožené svobody 1/12 (2008)
Josef Václav Frič. Četbu na pokračování z pamětí českého básníka a politika připravil Miroslav Stuchl. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Vladimír Brabec.
Natočeno 2008. Premiéra prvního dílu 3. 9. 2008 (30 min.). Repríza 1. dílu 22. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 2. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 18:00 h.).
Lit.: Turek, Petr: Ve jménu ohrožené svobody. In Týdeník Rozhlas 36/2008 (článek). – Cit.: Po celý život provázela Josefa Václava Friče myšlenka rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu. S osobností předního příslušníka českých radikálních demokratů se nyní budou moci seznámit i rozhlasoví posluchači: dvanáctidílnou četbu na pokračování z Fričových pamětí připravila na začátek září stanice Vltava (od středy 3. září, vždy v 18.30).
Syn národně uvědomělého pražského advokáta a liberálního politika Josef Václav Frič (1829–1890) vystudoval v Praze gymnázium. Roku 1846 odešel bez vědomí rodičů do zahraničí. Žil v Hamburku, Londýně a Paříži. Na cestách se živil jako herec, dělník i spisovatel, v Paříži prošel spolu s polskými emigranty vojenskou školou. Hořel touhou pracovat pro vlast – v literárním díle i v životě byl ovlivněn romantismem.
V roce 1847 se vrátil do Prahy studovat práva. V revoluční době roku 1848 se jako mluvčí radikální části českého studentského spolku Slávie zúčastnil politických i bojových akcí, bojoval například na barikádách u Klementina. Před zatčením uprchl do Vídně, odtud do Záhřebu. Pak bojoval na Slovensku v ozbrojeném povstání a byl těžce raněn. Počátkem roku 1849 se vrátil do Prahy, účastnil se příprav protirakouského povstání, byl zatčen a odsouzen k osmnácti letům žaláře. Po amnestii v roce 1854 žil pod policejním dozorem, ale o čtyři roky později byl znovu zatčen. Nakonec mu bylo povoleno odejít do ciziny. Jako redaktor, novinář a politický agitátor pracoval ve prospěch české věci střídavě v Londýně, Paříži, Berlíně, Pešti, Záhřebu, Petrohradě, Římě či Cařihradě. Roku 1879 se konečně mohl vrátit do vlasti. Usadil se v Praze.
Frič byl vedle Karla Sabiny a Emanuela Arnolda předním příslušníkem českých radikálních demokratů. Rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu stálo ve středu jeho pozornosti politické a podstatně ovlivnilo jeho literární tvorbu, která zahrnuje epiku, lyriku, veršované drama, povídku i pokus o román. Úroveň jeho děl je nevyrovnaná: nejcennější jsou jeho Paměti. Ty podávají svědectví o Fričově životě a smýšlení a podrobně popisují průběh revolučních let 1848 a 1849. Jsou nejen cenným dokumentem, ale ve své době byly i polemikou s konzervativním výkladem národního obrození a revolučních událostí.
První vydání Pamětí pochází z let 1886 až 1887, nové vydání tohoto rozsáhlého díla vyšlo péčí Karla Cvejna v letech 1957 až 1963. Dočteme se tu mimo jiné i o okolnostech vzniku slavného výroku Palackého „Kdyby státu rakouského nebylo, musili bychom v interesu Evropy a humanity samé přičiniti se, aby se utvořil“ a o tom, že velký historik tento svá nejednoznačná slova nakonec odvolal.
Lit.: Turek, Petr: Ve jménu ohrožené svobody. In web ČRo 2. 09. 2008 (anotace). – Cit.: Po celý život provázela Josefa Václava Friče myšlenka rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu. S osobností předního příslušníka českých radikálních demokratů se nyní budou moci seznámit i rozhlasoví posluchači: dvanáctidílnou četbu na pokračování z Fričových pamětí připravila na začátek září stanice Vltava.
Syn národně uvědomělého pražského advokáta a liberálního politika Josef Václav Frič (1829-1890) vystudoval v Praze gymnázium. Roku 1846 odešel bez vědomí rodičů do zahraničí. Žil v Hamburku, Londýně a Paříži. Na cestách se živil jako herec, dělník i spisovatel, v Paříži prošel spolu s polskými emigranty vojenskou školou. Hořel touhou pracovat pro vlast – v literárním díle i v životě byl ovlivněn romantismem.
V roce 1847 se vrátil do Prahy studovat práva. V revoluční době roku 1848 se jako mluvčí radikální části českého studentského spolku Slávie zúčastnil politických i bojových akcí, bojoval například na barikádách u Klementina. Před zatčením uprchl do Vídně, odtud do Záhřebu. Pak bojoval na Slovensku v ozbrojeném povstání a byl těžce raněn. Počátkem roku 1849 se vrátil do Prahy, účastnil se příprav protirakouského povstání, byl zatčen a odsouzen k osmnácti letům žaláře. Po amnestii v roce 1854 žil pod policejním dozorem, ale o čtyři roky později byl znovu zatčen. Nakonec mu bylo povoleno odejít do ciziny. Jako redaktor, novinář a politický agitátor pracoval ve prospěch české věci střídavě v Londýně, Paříži, Berlíně, Pešti, Záhřebu, Petrohradě, Římě či Cařihradě. Roku 1879 se konečně mohl vrátit do vlasti. Usadil se v Praze.
Frič byl vedle Karla Sabiny a Emanuela Arnolda předním příslušníkem českých radikálních demokratů. Rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu stálo ve středu jeho pozornosti politické a podstatně ovlivnilo jeho literární tvorbu, která zahrnuje epiku, lyriku, veršované drama, povídku i pokus o román. Úroveň jeho děl je nevyrovnaná: nejcennější jsou jeho Paměti. Ty podávají svědectví o Fričově životě a smýšlení a podrobně popisují průběh revolučních let 1848 a 1849. Jsou nejen cenným dokumentem, ale ve své době byly i polemikou s konzervativním výkladem národního obrození a revolučních událostí.
První vydání Pamětí pochází z let 1886 až 1887, nové vydání tohoto rozsáhlého díla vyšlo péčí Karla Cvejna v letech 1957 až 1963. Dočteme se tu mimo jiné i o okolnostech vzniku slavného výroku Palackého: “Kdyby státu rakouského nebylo, musili bychom v interesu Evropy a humanity samé přičiniti se, aby se utvořil,” a o tom, že velký historik tento svá nejednoznačná slova nakonec odvolal.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Turek Petr: Ve jménu ohrožené svobody. In web ČRo 2. 09. 2008 (anotace). – Cit.: Po celý život provázela Josefa Václava Friče myšlenka rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu. S osobností předního příslušníka českých radikálních demokratů se nyní budou moci seznámit i rozhlasoví posluchači: dvanáctidílnou četbu na pokračování z Fričových pamětí připravila na začátek září stanice Vltava.
Syn národně uvědomělého pražského advokáta a liberálního politika Josef Václav Frič (1829-1890) vystudoval v Praze gymnázium. Roku 1846 odešel bez vědomí rodičů do zahraničí. Žil v Hamburku, Londýně a Paříži. Na cestách se živil jako herec, dělník i spisovatel, v Paříži prošel spolu s polskými emigranty vojenskou školou. Hořel touhou pracovat pro vlast – v literárním díle i v životě byl ovlivněn romantismem.
V roce 1847 se vrátil do Prahy studovat práva. V revoluční době roku 1848 se jako mluvčí radikální části českého studentského spolku Slávie zúčastnil politických i bojových akcí, bojoval například na barikádách u Klementina. Před zatčením uprchl do Vídně, odtud do Záhřebu. Pak bojoval na Slovensku v ozbrojeném povstání a byl těžce raněn. Počátkem roku 1849 se vrátil do Prahy, účastnil se příprav protirakouského povstání, byl zatčen a odsouzen k osmnácti letům žaláře. Po amnestii v roce 1854 žil pod policejním dozorem, ale o čtyři roky později byl znovu zatčen. Nakonec mu bylo povoleno odejít do ciziny. Jako redaktor, novinář a politický agitátor pracoval ve prospěch české věci střídavě v Londýně, Paříži, Berlíně, Pešti, Záhřebu, Petrohradě, Římě či Cařihradě. Roku 1879 se konečně mohl vrátit do vlasti. Usadil se v Praze.
Frič byl vedle Karla Sabiny a Emanuela Arnolda předním příslušníkem českých radikálních demokratů. Rozbití Rakouska a vytvoření samostatného českého státu stálo ve středu jeho pozornosti politické a podstatně ovlivnilo jeho literární tvorbu, která zahrnuje epiku, lyriku, veršované drama, povídku i pokus o román. Úroveň jeho děl je nevyrovnaná: nejcennější jsou jeho Paměti. Ty podávají svědectví o Fričově životě a smýšlení a podrobně popisují průběh revolučních let 1848 a 1849. Jsou nejen cenným dokumentem, ale ve své době byly i polemikou s konzervativním výkladem národního obrození a revolučních událostí.
První vydání Pamětí pochází z let 1886 až 1887, nové vydání tohoto rozsáhlého díla vyšlo péčí Karla Cvejna v letech 1957 až 1963. Dočteme se tu mimo jiné i o okolnostech vzniku slavného výroku Palackého: „Kdyby státu rakouského nebylo, musili bychom v interesu Evropy a humanity samé přičiniti se, aby se utvořil,“ a o tom, že velký historik tento svá nejednoznačná slova nakonec odvolal.
Od středy 3. září 2008, ČRo 3 – Vltava, 18.30