Tyran Banderas 1/12 (2008)
Ramón María del Valle-Inclán. Četba na pokračování z románu španělského spisovatele. Překlad Oldřich Bělič. Připravil Miroslav Stuchl. Účinkuje Ivan Řezáč. Režie Vladimír Gromov.
Natočeno 2008. Premiéra 9. – 20. 11. 2008 (1 díl cca 30 min.). Repríza 1. dílu 12. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: anonym: Ramón María del Valle-Inclán: Tyran Banderas. In web ČRo 9. 11. 2008 (anotace). – Lit.: Španělský básník, prozaik a dramatik Ramón María del Valle-Inclán (1866-1936) musel zanechat studia práv, po návratu z dvouletého pobytu v Mexiku se v Madridě začal věnovat literární tvorbě. Úspěch mu přinesly „sonáty“ z erotického života dekadentního markýze z Bradomínu, který nese nejeden autobiografický rys. V posledním období své tvorby pěstoval Valle-Inclán vlastní odrůdu karikaturní společenské satiry, připomínající Goyovy Caprichos. Patří k ní mj. i román Tyran Banderas z roku 1926, barvitě groteskní obraz latinskoamerické diktatury. K tématu osobní moci a záhadné, lidsky odpudivé postavě vojenského diktátora Banderase přivedlo protiměšťáckého buřiče a někdejšího dandyho Valle-Inclána patrně několika cestami za oceán potvrzené tušení, že tamější krutá skutečnost se týká i Evropy a že Španělsko má na ní svůj díl historické viny. Román zabydlují karikaturně výstižné typy a v jejich krátkých, pečlivě strukturovaných vstupech, podobným filmovým záběrům, se odvíjí příběh konce jedné diktatury (a možná i začátku další?) v jedné vzdálené zemi. Dvanáctidílnou četbu na pokračování z románu španělského spisovatele z překladu Oldřicha Běliče připravil Miroslav Stuchl. V režii Vladimíra Gromova účinkuje Ivan Řezáč.
Španělský básník, prozaik a dramatik Ramón María del Valle-Inclán (29. 10. 1866 Villanueva de Arosa – 5. 1. 1936 Santiago de Compostela) pojímal i svůj život jako literární legendu. Ačkoli vyšel z rodiny zchudlých hidalgů, velice si zakládal na urozeném původu. Pro neutěšené finanční poměry své rodiny musel zanechat studia práv, po návratu z dvouletého pobytu v Mexiku (1892-1893), kde se pokusil o štěstí službou v tamní armádě, začal žít bohémským způsobem v Madridě a začal se věnovat literární tvorbě. Debutoval povídkami ve sbírce Příběhy o ženách (1895), úspěch mu přinesly teprve „sonáty“ z erotického života dekadentního markýze z Bradomínu, který nese nejeden autobiografický rys (Podzimní sonáta, 1902, Letní sonáta, 1903, Jarní sonáta, 1904, Zimní sonáta, 1905).
Mezi madridskými umělci proslul Valle-Inclán okázalým individualismem a bohémskou extravagancí. Tvůrčí orientací ovlivněnou dobovým modernismem se poněkud vymyká generaci tzv. „osmadevadesátníků“, do níž bývá počítán. V jeho proměnlivém díle se odráží duchovní atmosféra počátku 20. stol. Trilogie z karlistických válek Křižáci (1908), Zář hranice (1909) a Sokoli zašlých let (1909) (česky souborně pod názvem Barbarská elegie, 1975) se již vzdaluje literárnímu aristokratismu. V posledním období své tvorby pěstoval Valle-Inclán „esperpento“, vlastní odrůdu karikaturní společenské satiry, připomínající Goyovy Caprichos. Patří k ní mj. dramata Světla bohémy (1920), Parohy dona Friolery (1921) a román Tyran Banderas (1926, č. 1956 a 1985), barvitě groteskní obraz latinskoamerické diktatury.
K tématu osobní moci a záhadné, lidsky odpudivé postavě vojenského diktátora Banderase přivedlo protiměšťáckého buřiče a někdejšího španělského dandyho Valle-Inclána patrně několika cestami za oceán potvrzené tušení, že tamější krutá skutečnost se týká i Evropy a že Španělsko má na ní svůj díl historické viny. Chmurně sarkastickým viděním i využitím magických prvků anticipuje Valle-Inclánův román Tyran Banderas díla pozdějších latinskoamerických spisovatelů, jako byli Carpentier, García Márquez nebo Roa Bastos. Román zabydlují karikaturně výstižné typy a v jejich krátkých, pečlivě strukturovaných vstupech, podobným filmovým záběrům, se odvíjí příběh konce jedné diktatury (a možná i začátku další?) v jedné vzdálené zemi. A ze zakřiveného satirického zrcadla vystupují povědomé obrysy skutečnosti daleko bližší…
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: anonym: Ramón María del Valle-Inclán: Tyran Banderas. In web ČRo 9. 11. 2008 (anotace). – Lit.: Španělský básník, prozaik a dramatik Ramón María del Valle-Inclán (1866-1936) musel zanechat studia práv, po návratu z dvouletého pobytu v Mexiku se v Madridě začal věnovat literární tvorbě. Úspěch mu přinesly „sonáty“ z erotického života dekadentního markýze z Bradomínu, který nese nejeden autobiografický rys. V posledním období své tvorby pěstoval Valle-Inclán vlastní odrůdu karikaturní společenské satiry, připomínající Goyovy Caprichos. Patří k ní mj. i román Tyran Banderas z roku 1926, barvitě groteskní obraz latinskoamerické diktatury. K tématu osobní moci a záhadné, lidsky odpudivé postavě vojenského diktátora Banderase přivedlo protiměšťáckého buřiče a někdejšího dandyho Valle-Inclána patrně několika cestami za oceán potvrzené tušení, že tamější krutá skutečnost se týká i Evropy a že Španělsko má na ní svůj díl historické viny. Román zabydlují karikaturně výstižné typy a v jejich krátkých, pečlivě strukturovaných vstupech, podobným filmovým záběrům, se odvíjí příběh konce jedné diktatury (a možná i začátku další?) v jedné vzdálené zemi. Dvanáctidílnou četbu na pokračování z románu španělského spisovatele z překladu Oldřicha Běliče připravil Miroslav Stuchl. V režii Vladimíra Gromova účinkuje Ivan Řezáč.
Španělský básník, prozaik a dramatik Ramón María del Valle-Inclán (29. 10. 1866 Villanueva de Arosa – 5. 1. 1936 Santiago de Compostela) pojímal i svůj život jako literární legendu. Ačkoli vyšel z rodiny zchudlých hidalgů, velice si zakládal na urozeném původu. Pro neutěšené finanční poměry své rodiny musel zanechat studia práv, po návratu z dvouletého pobytu v Mexiku (1892-1893), kde se pokusil o štěstí službou v tamní armádě, začal žít bohémským způsobem v Madridě a začal se věnovat literární tvorbě. Debutoval povídkami ve sbírce Příběhy o ženách (1895), úspěch mu přinesly teprve „sonáty“ z erotického života dekadentního markýze z Bradomínu, který nese nejeden autobiografický rys (Podzimní sonáta, 1902, Letní sonáta, 1903, Jarní sonáta, 1904, Zimní sonáta, 1905).
Mezi madridskými umělci proslul Valle-Inclán okázalým individualismem a bohémskou extravagancí. Tvůrčí orientací ovlivněnou dobovým modernismem se poněkud vymyká generaci tzv. „osmadevadesátníků“, do níž bývá počítán. V jeho proměnlivém díle se odráží duchovní atmosféra počátku 20. stol. Trilogie z karlistických válek Křižáci (1908), Zář hranice (1909) a Sokoli zašlých let (1909) (česky souborně pod názvem Barbarská elegie, 1975) se již vzdaluje literárnímu aristokratismu. V posledním období své tvorby pěstoval Valle-Inclán „esperpento“, vlastní odrůdu karikaturní společenské satiry, připomínající Goyovy Caprichos. Patří k ní mj. dramata Světla bohémy (1920), Parohy dona Friolery (1921) a román Tyran Banderas (1926, č. 1956 a 1985), barvitě groteskní obraz latinskoamerické diktatury.
K tématu osobní moci a záhadné, lidsky odpudivé postavě vojenského diktátora Banderase přivedlo protiměšťáckého buřiče a někdejšího španělského dandyho Valle-Inclána patrně několika cestami za oceán potvrzené tušení, že tamější krutá skutečnost se týká i Evropy a že Španělsko má na ní svůj díl historické viny. Chmurně sarkastickým viděním i využitím magických prvků anticipuje Valle-Inclánův román Tyran Banderas díla pozdějších latinskoamerických spisovatelů, jako byli Carpentier, García Márquez nebo Roa Bastos. Román zabydlují karikaturně výstižné typy a v jejich krátkých, pečlivě strukturovaných vstupech, podobným filmovým záběrům, se odvíjí příběh konce jedné diktatury (a možná i začátku další?) v jedné vzdálené zemi. A ze zakřiveného satirického zrcadla vystupují povědomé obrysy skutečnosti daleko bližší…