Obrazy z dějin národa českého 1/21 (1997)

Přidal: beatman |

Prosinec 17, 2005

Vladislav Vančura. Četbu na pokračování připravil Jaroslav Havel. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Boris Rösner a Jiří Schwarz.

Natočeno 1997. Repríza 1. dílu 13. 8. 2021 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Stará vlast (29:04) – 2. Velká Morava (29:10) – 3. Svaté kníže (29:13) – 4. Válečná sláva knížete Boleslava (28:58) – 5. Biskup Dětmar (29:03) – 6. Biskup Vojtěch (28:46) – 7. Kníže Břetislav (28:26) – 8. Kosmas (29:18) – 9. Spor probošta Šebíře (28:09) – 10. Boje u Milána (28:38) – 11. Selské kníže (29:11) – 12. Dvě královny (29:18) – 13. Princezna chudých (27:42) – 14. Tatarská hrozba (29:34) – 15. Jinošská vzpoura (29:15) – 16. Mladý král vítězí (28:39) – 17. Věc králova srdce (28:44) – 18. Moravské pole (28:46) – 19. Zlá léta (29:22) – 20. Rytíř (29:01) – 21. Počátek Kutných Hor (28:28).

Pozn.: Úvodní vyprávění nás přivádí do země, která je porostlá lesy, protkaná řekami, plná zvěře a ptáků. Je divoká, stejně jako je divoký národ, jenž se rozhodl se právě zde mezi Vislou a Dněprem usadit, národ Slovanů. Jeden ze slovanských kmenů byl veden stařenou, která rozhodovala o všem. Když se narodilo dítě a nebylo pro něj jídlo, protože všichni byli sužování hladem, bez okolků novorozeně zabila. Takhle kmen pod vedením ženy došel až pod vrcholek, kde rostl strom. Toto místo se pak stalo místem záhuby, ale i nového začátku.

Ve druhém dílu putování českými dějinami se nejprve setkáváme s knížetem Rastislavem, který díky lásce ke křesťanské víře zajistí, že do země přijdou věrozvěsti Konstantin a Metoděj. Odtud bratři soluňští šíří lásku, pokoru, útěchu, ale především vědění pro všechny, i ty zcela obyčejné. Když zde vykonají, co je nutné, vyráží dál do světa předávat cenné myšlenky.

Třetí díl se odehrává v dobách, kdy zápolil kmen s kmenem, rod s rodem a otec se synem. Doba byla vášnivá, a to především v oblasti knížete Vratislava a Drahomíry, v místě, kde žili Češi. Drahomíra vládla zlou rukou, měla odvahu dokonce vést válku. Lidé ale toužili po míru, a tak vítali s radostí nový začátek, příchod knížete Václava.

Po smrti Václava se vlády chopil bratr Boleslav. Ten se snažil upevňovat svou moc, nelítostně, tvrdě, toužil po tom od raného mládí a přineslo to řadu konfliktů. Čtvrtý díl putování dějinami národa českého vypráví o bouřlivém období nelítostných soubojů, rvaček, rdoušení v nočních lesích.

Po Boleslavově smrti na trůn nastoupil jeho nejstarší syn, Boleslav II. Biskupem tehdy ustanovil mnicha Dětmara. Mezi lid na vesnicích šířil křesťanství, budoval a světil nové kostely. Pátý díl Vančurova vyprávění o českých dějinách zprostředkovává mnohé příběhy ze života právě klidného a moudrého Dětmara.

Z rodu Slavníkovců vzešel po smrti Dětmara další z biskupů, Vojtěch. Byl natolik váženou osobou, že sami panovníci za ním chodili pro rady. V době, kdy smutnil po smrti své matky, stala se v Libici ošklivá vražda. Najednou Vojtěch jako by prozřel a spatřil v lidech vrahy, lumpy, vyděrače, usoudil, že místo biskupa není pro něj vhodné. Záhy se vydal na cestu do země svaté.

Z lásky knížete Oldřicha a Boženy se narodil chlapec, který byl pojmenován Břetislav. Sedmý díl z putování českými dějinami nás mimo jiné přivádí do momentu, kdy se právě Břetislav rozhodl dostat z polského Hnězdna domů ostatky svatého mučedníka, Vojtěcha.

Osmá část Vančurových Obrazů z dějin nás blíže seznamuje s kanovníkem pražské kapituly, Kosmasem. Jeho velikou zálibou, kromě knih a jídla, bylo hostit i mnohé poutníky, chasníky, mnichy, žebráky, kteří mu za něco do žaludku vyprávěli nejrůznější příběhy. Jednou se takhle u řeky setkal se čtyřmi starci.

Další část vyprávění začíná příběhem Kosma a jeho stonající ženy Božetěchy. Ona se rozhodla tajně odnést mužovy rukopisy k magistru Brunovi, jednalo se o texty o příchodu Slovanů a Libuši. Hněvá se, ale milované choré ženě to nemůže mít za zlé. Ženina nemoc také způsobila to, že po dlouhé době Kosmas zavřel dveře před všemi poutníky, žebráky, chudáky, ti si pak museli poradit jinak.

Boje u Milána. Soběslav svolal všechny velmože do chrámu v Sadské, tam naléhal, aby za panovníka přijali jeho nejstaršího syna Vladislava. Během tohoto setkání se ovšem stala zvláštní událost. Soběslavův mladší syn, taktéž Soběslav, spatřil pachole, bitého chudáka, který mu byl zvláštně podobný. Kněz tehdy mladému Soběslavovi řekl, že se jednalo o znamení, těžkou zkoušku, a čeká ho velká budoucnost.

Císař Barbarossa při svém tažení do Itálie vyzval českého knížete Soběslava II., aby ho doprovázel i s vojsky a biskupem. Kníže sám cestu odmítl, ale vojska vyslal a s nimi knížete olomouckého, Oldřicha. Pro vojáky to byly časy těžké, soužili se zimou a hlady. A tím mnohé konflikty teprve začaly. Jedenáctá část putování českou historií vypráví mimo jiné o tom, jak právě Soběslav II. přišel ke svému přízvisku „selské kníže“.

Přemysl Otakar I. měl sličnou dceru Markétu. Když dorostla do dostatečného věku, dánský král Valdemar vyslal svou družinu, aby požádali o její ruku. Členem družiny byl ovšem i mladý šachový mistr, který se do Markéty při partii šachů zamiloval stejně bouřlivě, jako ona se zamilovala do něj. Stejně tak se začal komplikovat i vztah krále a jeho ženy Adléty, tu nakonec vypudil i se všemi potomky, sám hleděl vstříc novým začátkům a toužil po mužském potomkovi.

Třináctá část vyprávění je příběhem dcery Přemysla Otakara I., Anežky. Byla neskutečně spanilá, milá, a tak jí hleděli za muže vybírat mezi těmi nejurozenějšími. Ona mezitím mládí trávila v klášteře. Ten opustila až ve chvíli, kdy byla vyvolena za manželku císaře. Tou se ale nikdy shodou okolností nestala.

V další části Obrazů z dějin českého národa nahlédneme do dob, kdy zřejmě největší hrozbou byli Mongolové, křesťany nazýváni také jako Tataři. Zprvu si podrobovali země vzdálené, ale informace o jejich síle se šířily rychle. Zvěsti doputovaly až do Prahy a mezi lidmi se začal probouzet velký strach, který vzbuzoval paniku a násilí.

Tentokrát si vyslechneme příběh dvou synů krále Václava, Vladislava a Přemysla. Starší, Vladislav, byl vždy upřednostňován, měl být totiž králem a byly do něj vkládány velké naděje. Dostalo se mu nejlepšího vzdělání a péče. Mladší z bratrů byl v ústraní, ale víc a víc v něm rostla vášeň, touha a ctižádostivost se také prosadit.

Po smrti Václava stal se novým králem jeho syn Přemysl. Snažil se vládnout pevnou, ale spravedlivou rukou. Ostatním šlechticům se ale jeho vedení nelíbilo, protože oni si mysleli na novou půdu a větší práva, ovšem Přemysl spíše více a více omezoval jejich moc. To vedlo k řadě nepokojů a konfliktů.

Král Přemysl za ženu pojal Markétu Rakouskou. Jejich manželství ale bohužel nebylo naplněné, ačkoliv vztah měli láskyplný, a tak nechali sňatek rozvést. Markéta odešla žít do kláštera, přesně, jak si to přála, a Přemysl se vášnivě zamiloval do krásné Kunhuty.

I osmnáctá část našeho putování dějinami českých zemí nás nechává nahlédnout do dění okolo krále Přemysla. Už jsme se dozvěděli, jak přišel ke královskému trůnu i velké lásce Kunhutě. Tentokrát ho čeká velká zkouška. Postaví se proti němu mnozí šlechtici, dokonce sám císař. Nakonec ho zradí i poslední přítel.

Zemi potkala zlá léta. Lid sužují hladomor, svízele, loupení a rabování. Na trůnu stále ještě setrvává král Přemysl. Devatenáctá část je vyprávěna mužem, jak sám říká, z rodu dobrého, který tuze obdivuje právě krále. Jedné noci na panství jeho pána se Přemysl rozhodne se svou družinou přenocovat. Vypravěč pln nadšení ze vzácné návštěvy proklouzne do králových komnat, potom berou věci rychlý spád.

Záviš z rodu Vítkovců. Zmocnil se vlády, bránil se Rudolfu Habsburskému, zasloužil se o království, vštípil slávu králi Václavovi. Právě o něm vypráví předposlední díl Obrazů z dějin národa českého. Budeme svědky toho, jak a proč postupně rostlo Závišovo jméno.

V posledním dílu putování českými dějinami se přeneseme do oblasti dnešního krásného města, Kutné Hory. V dobách dávných tam byla jenom pláň a les, nedaleko ležel sedlecký klášter. Jednoho dne mnicha Michaela čekala zkouška od ďábla. Objevil totiž přímo před bránou kláštera stříbrný prut. Následovalo takové pomatení mysli, že snad našel poklad, že promeškal i večerní modlitbu. Jeho nález byl opatem zpochybňován, podle něj se zajisté nejedná o ryzí stříbro, záhy ale byla tato teorie vyvrácena a pro oblast nastaly díky tomu skvělé časy.

Četba na pokračování