Mnichovský přízrak 1/10 (2018)

Přidal: Premek |

Září 25, 2018

Georges-Marc Benamou. Četba na pokračování. Překlad Zuzana Tomanová. Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Účinkují Barbora Goldmannová, Vladimír Krátký a Jiří Valůšek.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 25. 9. – 4. 10. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Zjevení přízraku. – 3. Odlet – 4. Konečně v Mnichově

Pozn.: V Radioknize ode dneška uslyšíte literární zpracování událostí kolem podpisu Mnichovské dohody v roce 1938. Georges-Marc Benamou v knize Mnichovský přízrak zachytil strhující drama osudného zářijového dne očima tehdejšího francouzského premiéra Édouarda Daladiera. Právě jeho navštíví v Paříži americká novinářka s českými kořeny, aby příběh zaznamenala. (anotace)

Lit.: Bezdíček, Viktor: Mnichovský přízrak a pachuť zrady. In Týdeník Rozhlas 39/2018 (článek).

Lit.: Bezdíček, Viktor: Georges-Marc Benamou: Mnichovský přízrak. In web ČRo Plus, 25. září 2018 (článek). – Cit.: Přirozená mediální vlna kolem slavných osmičkových výročí zní množstvím hlasů, vzpomínajících a reflektujících, z jiného než domácího prostředí jich ale bývá menšina. Pohled zvenčí u nás nebývá populární. Co o nás ti cizinci vlastně můžou vědět?!

Možná vědí méně, možná naopak více, nezatíženi naší domácí debatou, která se často musí vejít do úzkých hranic několika témat, otázek, pohledů. Právě tato myšlenka stála před deseti lety za českým vydáním románu Mnichovský přízrak francouzského novináře, scenáristy a spisovatele Georgese-Marca Benamoua, který si od 25. září připomínáme v rozhlasové Radioknize.

Ačkoli jde o fikci, založenou ale na poctivých rešerších memoárové a historické literatury, čtenář (a posluchač) pochopí mnohé o francouzském chápání událostí ze září 1938. O tamních domácích i mezinárodních politických podmínkách, v nichž se rodila mnichovská dohoda, i o pohledu jejích hlavních i z naší dnešní perspektivy méně viditelných aktérů.

Lavírování tváří v tvář neomalenosti

Situací, která příběh otevírá, je fiktivní rozhovor americké novinářky s českými kořeny s Édouardem Daladierem v roce 1968. Události v Mnichově sledujeme dvojí optikou: očima úřadujícího francouzského premiéra, který se setkává se svými protějšky nad sudetskou krizí, a očima starce po třiceti letech od těchto okamžiků.

Množství otázek a témat spjatých s Mnichovem se tu ukazuje v plné šíři. Cítíme intenzitu ostrého střetu demokratického světa s diktaturou, i po desetiletích nás zaskočí podivný vztah francouzské politiky a diplomacie k československému spojenci a zejména k Edvardu Benešovi, nahlédneme trapnost zbabělosti a pokrytectví demokratů a jejich lavírování tváří v tvář neomalenosti, zpupnosti a agresivitě diktátorů.

Podivíme se skupinové hlouposti davů a krátkozrakosti politiků, ale i prozíravosti některých účastníků. V příběhu ji spíše tušíme, ale stojí za to poznamenat něco o její motivaci: je jí nepokrytý rasismus v Hitlerově chování vůči francouzskému diplomatovi alžírského původu, mimochodem téhož původu, jakého je sám autor knihy.

Pachuť zrady

Spletitost historické látky však Benamoua nesvádí k relativizaci postojů. Naopak. Mravní pozice ztělesněná vypravěčkou, novinářkou Milenou, je neotřesitelná a pachuť zrady neztrácí ani po desetiletích na vtíravosti.

Látka, kterou autor pro své dramatické líčení zvolil, se ukazuje jako stále živá a podněcující. Nejde však o esej, ale o historický román, a tak jako v každé dobré knize tohoto žánru zde historie před našima očima ožívá, zalidněná autentickými bytostmi s jejich fyzickými i psychickými projevy, pohnutkami, náladami, charakterem.

Četba na pokračování