Paměti Alžběty Babrajové 1/2? (2009)

Přidal: Premek |

Leden 19, 2019

Alžběta Babrajová. Vzpomínky rodačky z ostravských Michálkovic. Připravila Eva Lenartová.

Čte Dagmar Hlubková.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2009. Premiéra 14. 11. a 21. 11. 2009 (ČRo Ostrava) v cyklu Podvečerní čtení.

Lit.: Lenartová, Eva: Podvečerní čtení: Alžběta Babrajová II. In web ČRo Ostrava, 21. listopad 2009 (článek). – Cit.: Paměti – tak se jmenuje knížka, kterou napsala paní Alžběta Babrajová, ročník 1896. Na sklonku života rodačka z ostravských Michálkovic zachytila perem na papír přibližně třetinu svého života. Narodila se v početné dělnické rodině a už od 11 let nechodila do školy, protože se musela starat o mladší sourozence. A právě touto vzpomínkou začne naše druhé setkání se vzpomínkami Alžběty Babrajové. Z knihy Paměti bude číst herečka a režisérka Národního divadla moravskoslezského Dagmar Hlubková.

Lit.: Lenartová, Eva: Podvečerní čtení: Alžběta Babrajová I. In web ČRo Ostrava, 14. listopad 2009 (článek). – Cit.: V Podvečerním čtení představíme útlou knížku, kterou napsala michálkovická rodačka paní Alžběta Babrajová. Psala rukou na stránky sešitů na sklonku svého života a popsala tak přibližně třetinu svého nelehkého života dítěte z početné dělnické rodiny. Psala tak, jak uměla, do školy od 11 let nechodila, musela se starat o sourozence. Rukou psané vzpomínání přepsala vnučka Klára Adamová a tak nakonec Paměti Alžběty Babrajové mohly vyjít. Ukázky z knihy uslyšíme v podání herečky a režisérky Národního divadla moravskoslezského Dagmar Hlubkové.

Lit.: Kotarbová, Eva: O neobyčejném životě Alžběty Babrajové. In web Haló Ostrava, b. d. (článek). – Cit.: V útulném obývacím pokoji ostravské herečky Zdeny Babrajové se nedávno posunul čas hodně do minulosti. Stalo se tak proto, že jsme si vyprávěly o Alžbětě, babičce jejího manžela, výtvarníka a scénografa Alexandra. Tato žena, dívčím jménem Dedková, se narodila v Michálkovicích u Ostravy v roce 1896. Do pokoje mezi nás vstoupila na fotografii pořízené, když jí bylo přes dvacet let. Sličná tvář, tmavé vlasy. Oduševnělý výraz. Čím byla ještě zvláštní?

,,Tím, jak a čím žila coby dítě nebo jako dospělá. Způsobem vnímání tragických i běžných události v rodině a ve společnosti. Jak hodnotila lidi, s nimiž se znala, nebo ty, u kterých pracovala jako služka,“ uvedla paní Zdenka. Zážitky byly natolik silné, že Alžběta cítila potřebu je zaznamenat. Když jí bylo asi padesát let, začala proto psát paměti. Aby rodina věděla, jaké to bylo kdysi, co všechno prožila ona, mnozí příbuzní a známí.

,,Její příběhy vypovídají tolik o životě v Ostravě a v jejím okolí v čase Rakouska-Uherska a pozdějším, že podle mne přesahují svým obsahem rodinnou kroniku, připomínají sociální román. Proto jsme si s dcerou Veronikou řekly, že by je měly poznat i další lidé.“ Říká Z. Babrajová. A už jsme byly u jejich nápadu financovat vydání knihy s prostým názvem Paměti. Vyšla koncem roku 2008 ve vydavatelství Repronis. Pokřtěna byla v ostravském Divadle Jiřího Myrona. První setkání knížky s veřejností tehdy zprostředkovala čtením ukázky režisérka Dagmar Hlubková z Národního divadla moravskoslezského.

Paní Zdena o manželově babičce vyprávěla hodně a s nadšením. Aspoň maličko z toho, co ještě prozradila: ,,Uchvátilo mě, že Paměti vyzařují babiččin věčný optimismus, i když zažila mnoho bídy a ústrků. Do školy chodila jenom sedm roků a přitom se stále něčemu ráda učila. Žila v ní věčná touha po poznání… Moc mi bylo blízké i její chápání lásky. Když se poprvé opravdu zamilovala – do zaměstnance lékárny kdesi v Uhrách, bylo to hodně romantické a silné. Až tak moc, že jednoho ze svých synů o mnoho let později přesvědčila, aby se stal lékárníkem. Vnuk pak musel dostat jméno Alexander, na památku dávné lásky. Musím dodat, že její druhý syn Konrád byl známým sochařem.“

Pro mnohé čtenáře, hlavně ostravské patrioty, může být kniha hodně zajímavá i podrobným popisem staré Ostravy s jejími ulicemi, obchody, továrnami, šachtami. A ožívají v ní i v minulosti známí živnostníci, jejich manželky, služky. Také politické nebo národnostní napětí, které tu vládlo mezi Čechy, Němci, Židy či Poláky před první světovou válkou a po ní. Je tu i atmosféra 28. října roku 1918, spojená s vyhlášením Československé republiky.

Paměti Alžběty Babrajové byly vydány v takové podobě, jak je napsala. Bez stylistické a gramatické úpravy. Autorka se vyjadřovala v typické, dnes už málokdy užívané, ostravštině. Právě takové vydání vytváří přesnější obraz ženy, jejíž soukromý život i popis okolního světa stojí za bližší poznání.
Přiměla jsem Zdenu Babrajovou, aby mi s knížkou zapózovala před fotoaparátem. Paměti jsou i jejím dítkem. Také bez Zdeniny pomoci by se nedostalo do světa. ,,A dalších příbuzných,“ dodala.

Četba na pokračování