Babička 1/10 (1952)

Stačí jen zamířit pozornost na vysílání z počátku 50. let minulého století a je jasné, že tu narazíme na stopy oněch neblahých dějů, které se obecně nazývají politické procesy, tedy událostí, jež přinesly tolik nespravedlnosti a lidských tragedií. Řekneme-li kupříkladu „rok 1952“, sotva si při představě dobových zvukových materiálů dovedeme odmyslet onen fanatický skřehotavý hlas žalobce Urválka a jeho slova, jež posílala nevinné lidi na smrt.

Dnes ale nepůjdeme touto cestou. Vrátíme se sice také do roku 1952, ale připomeneme si, že i v této těžké době vznikaly v Československém rozhlase pořady, které přinášely lidem pohodu, klid a laskavé pohlazení. Mnohé z nich byly dílem literární redakce. Její redaktoři museli na jednu stranu připravovat rozsáhlé četby ze sovětské, anebo z domácí budovatelské prózy. Vedle toho však zde vznikaly četby z odkazu české klasiky, které byly natáčeny ve špičkové interpretaci.

Mezi taková díla, jež se zařadila k tak zvanému „zlatému fondu“ rozhlasu, patří nepochybně Babička Boženy Němcové, kterou nezapomenutelným způsobem četla Růžena Nasková.

20. července roku 1952 měl premiéru první díl této četby, který si tu nyní v úryvku připomeneme.

Lit.: Hubená, Dagmar: Božena Němcová: Babička. In web ČRo 3 Vltava, 27. leden 2020 (článek). – Cit.: V podání herečky Růženy Naskové čteme z románu české prozaičky, publicistky, autorky a sběratelky pohádek Boženy Němcové. Desetidílná četba na pokračování z její patrně nejznámější knihy byla natočena v roce 1952 (obnovená premiéra 1977). Uvádíme ji u příležitosti dvoustého výročí narození autorky. Poslouchejte od 27. ledna vždy v 18:30 a po odvysílání ještě po dobu jednoho týdne on-line.

Obraz harmonické i harmonizující osobnosti, který Božena Němcová (4. února 1820 – 21. ledna 1862) podala svou Babičkou (1855), přijala národní kultura jako ideální zpodobení lidového světa a českého venkovského charakteru. Kniha vyšla ve více než třech stech českých vydáních a v mnoha zahraničních překladech. V Babičce se spontánní vyprávění spojuje s titulní postavou díla: všechny zážitky a příběhy, které titulní postava Babičky prožila v mládí, se dozvídáme jen z jejího vypravování.

Titulní postava má výraznou schopnost přiblížit se lidem řečí a upoutat pozornost dětí i dospělých. Když Babička hovoří k dětem, její promluvy bývají kratší a jsou zarámovány do vycházek krajem a do úkonů či situací, které je zbavují možné didaktičnosti.

Božena Němcová vytvořila v Babičce typ moderní české prózy psané jako živé vypravování, jež slučuje kontrastní motivy v plynulý a srozumitelný proud.