Lesní pěšina (2009)

Adalbert Stifter. Četba z novely rakouského spisovatele. Překlad Anna Siebenscheinová. Připravil Petr Adler. Skladby Franze Schuberta pro klavír na 4 ruce hrají Christoph Eschenbach a Justus Frantz. Režie Petr Adler.

Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Natočeno 2009. Premiéra 14. 8. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 116 min). Repríza 7. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Rakouský rok a Pokračování za pět minu; 29. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut; 5. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.: anonym: Adalbert Stifter: Lesní pěšina. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2009 (článek). – Cit.: Dílo rakouského prozaika a malíře Adalberta Stiftera (1805-1868) je sice nerozlučně spjato s Šumavou, ale neomezuje se pouze na ni: jedním z tematicky odlišných textů je třeba filozofická povídka s názvem Tři strůjci svého štěstí, vrcholným „ne-šumavským“ textem je povídka Abdiáš, vyprávění o novém židovské Jobovi, stíhaném jednou ranou osudu za druhou. Koncem čtyřicátých let 19. století pracoval Stifter na románu Vítek, který měl být první částí devítidílné trilogie z českých dějin.

Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno naše Pokračování za pět minut, je idylický příběh o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně: „Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (…) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…“ Z překladu Anny Siebenscheinové (Adalbert Stifter – Horský křišťál, Odeon 1978) připravil Petr Adler, který vybral i hudbu a má také režii. Účinkuje Bořivoj Navrátil.

Rakouský prozaik a malíř Adalbert Stifter (1805-1868) se narodil v Horní Plané na Šumavě, což předurčilo celý jeho umělecký život. Jeho dílo je záměrně archaizující. Stifter navazuje na klasické pojetí dobra, rozumu a krásy jako jednoty. Modeluje krásné lidské vztahy plné harmonie, což však neznamená, že by jeho knihy byly plné nějakých idylizujících vyprávění. Příroda – stěžejní motiv v jeho prózách – v jeho díle je střídavě laskavá i ničivá a vstupuje svou mocnou silou do mezilidských vztahů. Dílo Adalberta Stiftera je sice nerozlučně spjato s Šumavou, ale neomezuje se pouze na ni: jedním z tematicky odlišných textů je třeba filozofická povídka s názvem Tři strůjci svého štěstí, vrcholným „ne-šumavským“ textem je povídka Abdiáš, vyprávění o novém židovské Jobovi, stíhaném jednou ranou osudu za druhou. Koncem čtyřicátých let 19. století, v nichž vyšla většina Stifterových povídek, začal autor pracovat na velkých románových cyklech. R. 1857 dokončil dvoudílný výchovný román Pozdní léto, ale současně – již od r. 1847 – pracoval na románu Vítek, který měl být jen první částí devítidílné trilogie z českých dějin (s dalšími díly Záviš a Otokar). Vítek vycházel v letech 1865 až 1867 (patnáctidílnou četbu na pokračování z této rozsáhlé knihy jsme vysílali r. 2005). Tragická smrt zabránila Stifterovi r. 1868 v cyklu pokračovat. Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno naše Pokračování za pět minut, je idylický příběh o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně: „Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (…) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…“ Z překladu Anny Siebenscheinové (Adalbert Stifter – Horský křišťál, Odeon 1978) připravil Petr Adler, který vybral i hudbu a má také režii. Účinkuje Bořivoj Navrátil.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)