Bohové a faraoni 1/14 (2009?)

Díky početným nástěnným malbám z egyptských hrobek a chrámů doprovázeným hieroglyfickými nápisy, díky dochovaným papyrům s rituálními a liturgickými texty si dnes můžeme vytvořit poměrně barvitou představu o neobyčejně bohatém a rozsáhlém světě egyptských božstev a legend, ale i o historii jednotlivých období. Egyptské mýty se nám dnes zdají leckdy bizarní, ale přinášejí nám mnoho informací o dávné egyptské kultuře, o egyptském náboženství i o imaginaci jejich tvůrců. Písaři, kněží a vypravěči příběhů šířili mýty, aby předvedli ucelený náhled na svět v době faraonů, aby poskytli údaje k návazné existenci v posmrtném životě a aby naznačili základní představu o počátcích kosmu a o jeho uspořádání. Do mýtů, které se týkají počátků kosmu, nástupnictví na trůn a vize regenerativní pouti, již během noci vykonává slunce, se promítají myšlenky, tužby i obavy starověkých Egypťanů, pokud jde o postavení člověka a strázně, jež jest mu prožívat v průběhu života. Zkoumání přírodních jevů a střetávání se světem mystiky bylo pro staré Egypťany nesmírně důležité, i když ne vždy nalezlo srozumitelné vysvětlení a výsledek byl někdy i rozporuplný a neuchopitelný. Svět starověkých egyptských legend a mýtů je ovšem strhující, fascinující a vždy nesmírně vážný. Egyptské náboženství se těšilo úctě všech, kdo o něm podávali nějaké zprávy: řecký dějepisec z 5. stol. Hérodotos, který o egyptském náboženství píše, je vždy uctivě zdrženlivý, když se zmiňuje o posvátných rituálech: „Rozprávěl jsem s kněžími Héfaistovými v Memfidě. Šel jsem do Théb a Héliopole s úmyslem zjistit, zda se informace, jichž jsem nabyl v Memfidě, potvrdí, jelikož obyvatelé Héliopole jsou považováni za nejmoudřejší z Egypťanů. Co se týče jejich výkladu „posvátna“, nedychtím po tom, abych ono vědění plně prozradil, snad jen s výjimkou názvů jistých rituálů, které, jak mám za to, jsou už mezi lidmi ,běžně rozšířeny’.“