Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel 1/7 (2009)

Přidal: Přemek |

Září 25, 2009

Josef Váchal. Připravil Jiří Vondráček. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jan Hartl.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 18. 9. 2009 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) u příležitosti 125 výročí autorova narození.

Lit.: anonym: Josef Váchal: Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel. In web ČRo, září 2009 (anotace). – Cit.: V cyklu Stránky na dobrou noc uvádíme sedmidílné čtení z textů výtvarníka a spisovatele, v nichž se zabývá charakteristikou a klasifikací bytostí známých ze sféry lidové slovesnosti. (…)

Malíř, sochař, řezbář a spisovatel Josef Váchal se narodil 23. 9. 1884 v Milavči u Domažlic v nemanželské rodině. Jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Dětství prožil u svých prarodičů v Písku, kde navštěvoval obecnou školu a začal studovat na gymnáziu. V letech 1898-1902 se v Praze vyučil knihvazačem. Po vyučení se živil jako knihař, malíř, ilustrátor a řezbář. V roce 1910 spoluzaložil výtvarnou skupinu Sursum. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, později se však nechával více inspirovat okultismem. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko-italská horská fronta) výrazně ovlivnila jeho budoucí tvorbu. Váchal se zaměřoval zejména na grafické práce, využívající výtvarně jednoduché, expresivní, až primitivistické vyjádření autorova pohledu na svět. V grafice se snažil hledat a vynalézat originální postupy (barevný dřevoryt). Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchal dožíval v zapomnění (na rodinném statku družky Anny Mackové ve Studeňanech) pod šikanou traktorové stanice místního JZD. Nicméně Váchal byl oceněn titulem národní umělec a krátce potom umírá. Zemřel 10. 5. 1969 ve Studeňanech u Jičína.

Četba na pokračování