Svědomí proti násilí 1/10 (1993)

Přidal: beatman |

Únor 8, 2006

Stefan Zweig. Překlad Valter Feldstein. Pro rozhlas připravila Drahomíra Polívková. Režie Jan Tůma.

Účinkuje František Derfler.

Natočeno 1993. Repríza 1. dílu 24. 7. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: (tur): Svědomí proti násilí. In Týdeník Rozhlas 21/2000 (bylo vysíláno na ČRo jako četba na pokračování). – Cit.: „Svět mého vlastního jazyka pro mne zanikl a má duchovní vlast, Evropa, sama sebe ničí,“ napsal Stefan Zweig v krátkém prohlášení před tím, než v noci z 22. na 23. února 1942 spolu s manželkou spáchal v brazilském městě Petropolis sebevraždu. „Mé síly jsou vyčerpány dlouhými léty bezdomoveckého bloudění. Pokládám proto za lepší včas a vstoje ukončit život, jemuž vždy byla duchovní práce nejryzejší radostí a osobní svoboda nejvyšším statkem této Země…“ Bující zlo, proti němuž se S. Zweig snažil bojovat mj. i svými „skrytými“ či „zastřenými“ autobiografiemi, dohnalo unaveného spisovatele k zoufalému činu.

Kolem roku 1920 se v evropském písemnictví objevila vlna románových biografií (Ludwigův Goethe je z roku 1920, Zweigův Romain Rolland z r. 1921, Mauroisův Shelley z r. 1923). V polovině třicátých let, kdy Zweig po několika dalších „biographies romancées“ (Joseph Fouché, Marie Antoinetta) píše své „skryté autobiografie“, tedy Erasma Rotterdamského a Castelliův zápas s Kalvínem – Svědomí proti násilí, se radikálně mění politická situace. Zweig, který se po první světové válce usadil v Salcburku, kde až do Hitlerova nástupu v roce 1933 prožil nejklidnější období ve svém životě, odchází v roce 1938 do Londýna a později emigruje do Brazílie. Nástup nacismu bral jako triumf barbarství, „pád do prázdnoty“. „Nepotřeboval jsem více než dva tři dny, abych viděl, jak se situace za těch několik málo měsíců zhoršila,“ napsal počátkem roku 1934 po dočasném návratu do Rakouska. Na výbuchy zvůle, fanatismu, násilí a nesnášenlivosti zareagoval nepřímo, oklikou přes 16. století, století humanismu a reformace, přes beletrizovaný životopis humanisty Erasma Rotterdamského (1934) a románový přepis souboje dvou reformátorů, Kalvína a Šebestiána Castellia – Svědomí proti násilí (1936).

Obraz Castelliova boje proti zfanatizovanému davu, proti mocným manipulátorům a neomylným a krutým vládcům, obraz bojovníka, který nevládne ničím jiným než „neochvějným svědomím v neohrožené duši“, je dodnes živým svědectvím o duševní revoltě spisovatele Zweiga proti nastupujícímu barbarství.

Četba na pokračování