Dominik 1/10 (2009)

Přidal: Přemek |

Říjen 24, 2009

Eugéne Fromentin. Četba na pokračování z románu francouzského spisovatele. Překlad Eva Formánková. Připravila Ilona Janská. Účinkují Pavel Soukup a František Derfler. Režie Ivan Chrz.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 20. 9. 2009 (30min.).

Lit.: anonym: Dominik. In web ČRo, září 2009 (anotace). – Cit.: Román Dominik francouzského malíře, prozaika a výtvarného kritika Eugena Fromentina (1820-1876) je steskem a nostalgií obestřený příběh mladé lásky, zarámovaný hrdinovou současností. Odehrává se na jihofrancouzském venkově, v okolí Fromentinova rodného města La Rochelle, v melancholické rovinaté krajině u moře, kterou romanopisec umně evokuje v proměnách ročních období s básnickou i malířskou jasnozřivostí zároveň, a v Paříži.

Nejpůsobivější jsou autobiograficky laděné evokace chvil strávených na venkově, kde autorovu ruku vedla nešťastná láska přerušovaná okamžiky prchavého štěstí: „Dva měsíce strávené s Madeleinou v našem osamělém domě v široké krajině, na břehu moře, v tak krásné roční době, ten skvělý pobyt v mých vzpomínkách zůstává jako neustálé střídání rozkoší a muk, a jimi jsem se očistil. Nebylo ani jediného dne, aby mě nepoznamenalo větší či menší pokušení, ani jediné minuty, aby mi nebušilo srdce, nerozechvěl jsem se, nedoufal a nezoufal láskou. Já, který jsem si ty slavné vzpomínky zachoval v paměti, mohl bych vám dnes říct přesné datum a ukázat i místa, kde se zachovala stopa tolika nepatrných pocitů.“ Pro jemnou citovou analýzu a stylovou propracovanost je Dominik považován za jeden z nejlepších francouzských psychologických románů 19. století. Eugene Fromentin byl nejprve znám jako malíř, krajinář okouzlený barevností africké přírody. Teprve dvě cestopisné knihy (Léto na Sahaře, 1857; Rok v Sahelu, 1859) jej přivedly k literatuře. Vedle výtvarných kritik shrnutých do svazku Staří mistři (1876) napsal Fromentin jediný román, Dominik (1863). Působivě komponovaný příběh nešťastné platonické lásky mladého muže ke starší provdané ženě je v podstatě autobiografický.

Autobiografičnost románu potvrzuje řada svědectví současníků i Fromentinova korespondence (Dopisy z mládí, 1912). Románová usedlost Trembles, to je venkovský dům Fromentinových rodičů poblíž La Rochelle – Saint-Maurice. Městečko Ormesson – to je autorova rodná La Rochelle. A to nejdůležitější – Madeleine byla dcera námořního kapitána, po matce s kreolskou krví, hnědovláska s bělostnou pletí, veselá, oduševnělá žena dosti koketní povahy… Byla o čtyři roky starší než Fromentin. Ve věku sedmnácti let se provdala za staršího muže, který ji nedokázal učinit šťastnou. V nepřítomnosti svého muže přijímala doma nebohého zamilovaného Fromentina, v jehož návštěvách spatřovala vítané zpestření domácí nudy. Zdá se však, že jejich vztah zůstal čistě platonický. Nešťastný Fromentin nakonec odjel studovat do Paříže, odkud se vracel na prázdniny za svou láskou. To trvalo až do r. 1844, kdy žena zemřela ve věku sedmadvaceti let po těžké operaci. Fromentin v šoku z její smrti uvažuje o vstupu do řádu, nakonec se uchýlí do samoty v Meudonu nedaleko Paříže, odkud si dopisuje s přáteli. Oba jsou pochováni v Saint-Maurice nedaleko La Rochelle.

Četba na pokračování