Ztracené iluze 1/12 (1979)
Honoré de Balzac. Překlad Miroslav Vlček. Připravila Libuše Nová. Režie Vladimír Tomeš.
Účinkují Eva Klepáčová, Petr Štěpánek a Milan Mach.
Natočeno 1979 (12 x 30 min.). Repríza 5. dílu 16. 10. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Lit.: Turnovská Jarmila: Ztracené iluze. In web ČRo 29. 07. 2003 (anotace). – Cit.: Román jednoho z největších francouzských prozaiků 19. století líčí osudy dvou přátel, básníka Luciena de Rubempré a jeho švagra, tiskaře Davida Schérarda. Lucien se neštítí využívat ke společenskému vzestupu intrik a ujíždí z malého městečka do Paříže v doprovodu paní de Bargeton, jež mu má pomoci na začátku kariéry.
Paříž působí na Lucienův slabošský charakter rozkladně: hrdina proniká do proradného světa žurnalistiky, ale jeho snahy ztroskotávají na neznalosti společenských praktik. Po mnoha peripetiích přichází tragický okamžik: aby mohl zaplatit léčbu nemocné Coralie, podepíše Lucien falešné směnky jménem přítele Davida, jemuž tím způsobí úpadek. Po smrti přítelkyně se zruinovaný Lucien vrací o Angouléme. Zde naše četba na pokračování končí, třetí díl knihy (román se skládá ze tří částí, jež vyšly postupně v letech 1837-1843) však ještě líčí Lucienovy osudy poté, co jeho přítel David je zavřen do vězení pro dlužníky. Zdrcený a zahanbený Lucien hodlá spáchat sebevraždu, avšak potkává falešného abbého Herreru (ve skutečnosti uprchlého zločince Vautrina – z románu Otec Goriot). Herrera slibuje, že Luciena zasvětí do tajů společenského úspěchu a bere jej s sebou zpět do Paříže.
Honoré de Balzac považoval román Ztracené iluze za “zcela zásadní knihu” ve svém díle, jak se vyjádřil v dopise paní Hanské 2. března 1843. V díle hraje významnou roli mýtus mládí a doby, již symbolizují naděje a deziluze hrdiny příběhu Luciena de Rubempré. Lucien chce dosáhnout úspěchu, ale zajímá jej víc snadnost úspěchu než skutečná tvůrčí práce. Jeho iluze z něj činí snadnou kořist pro žárlivé a intrikující městské dravce.
Příběh je portrétem typického dítěte 19. století, střídají se v něm obrazy venkovského města, scény mondénního pařížského života, svět literatury, umění, žurnalistiky, rodinná zápletka, rozvoj tiskařství, svět finančnictví. Lucien zakouší fascinaci moderními principy moci, obdivuje prostředí, v němž kraluje nejjízlivější, ale také nejpovrchnější duch. Hrdina je přímo prototypem individua zdolaného společností, protože nedokázal pochopit její mechanismy: Paříž je Moloch, který pohlcuje mladé talenty z venkova. Oproti tomuto světu stojí sterilní prostředí venkova, kde neobstojí ani šikovný a nadaný vynálezce David Schérard.
Balzac své vyprávění často přerušuje dramatickými dialogy, což se ukázalo jako dobré východisko pro rozhlasové zpracování.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Turnovská Jarmila: Ztracené iluze. In web ČRo 29. 07. 2003 (anotace). – Cit.: Román jednoho z největších francouzských prozaiků 19. století líčí osudy dvou přátel, básníka Luciena de Rubempré a jeho švagra, tiskaře Davida Schérarda. Lucien se neštítí využívat ke společenskému vzestupu intrik a ujíždí z malého městečka do Paříže v doprovodu paní de Bargeton, jež mu má pomoci na začátku kariéry.
Paříž působí na Lucienův slabošský charakter rozkladně: hrdina proniká do proradného světa žurnalistiky, ale jeho snahy ztroskotávají na neznalosti společenských praktik. Po mnoha peripetiích přichází tragický okamžik: aby mohl zaplatit léčbu nemocné Coralie, podepíše Lucien falešné směnky jménem přítele Davida, jemuž tím způsobí úpadek. Po smrti přítelkyně se zruinovaný Lucien vrací o Angouléme. Zde naše četba na pokračování končí, třetí díl knihy (román se skládá ze tří částí, jež vyšly postupně v letech 1837-1843) však ještě líčí Lucienovy osudy poté, co jeho přítel David je zavřen do vězení pro dlužníky. Zdrcený a zahanbený Lucien hodlá spáchat sebevraždu, avšak potkává falešného abbého Herreru (ve skutečnosti uprchlého zločince Vautrina – z románu Otec Goriot). Herrera slibuje, že Luciena zasvětí do tajů společenského úspěchu a bere jej s sebou zpět do Paříže.
Honoré de Balzac považoval román Ztracené iluze za „zcela zásadní knihu“ ve svém díle, jak se vyjádřil v dopise paní Hanské 2. března 1843. V díle hraje významnou roli mýtus mládí a doby, již symbolizují naděje a deziluze hrdiny příběhu Luciena de Rubempré. Lucien chce dosáhnout úspěchu, ale zajímá jej víc snadnost úspěchu než skutečná tvůrčí práce. Jeho iluze z něj činí snadnou kořist pro žárlivé a intrikující městské dravce.
Příběh je portrétem typického dítěte 19. století, střídají se v něm obrazy venkovského města, scény mondénního pařížského života, svět literatury, umění, žurnalistiky, rodinná zápletka, rozvoj tiskařství, svět finančnictví. Lucien zakouší fascinaci moderními principy moci, obdivuje prostředí, v němž kraluje nejjízlivější, ale také nejpovrchnější duch. Hrdina je přímo prototypem individua zdolaného společností, protože nedokázal pochopit její mechanismy: Paříž je Moloch, který pohlcuje mladé talenty z venkova. Oproti tomuto světu stojí sterilní prostředí venkova, kde neobstojí ani šikovný a nadaný vynálezce David Schérard.
Balzac své vyprávění často přerušuje dramatickými dialogy, což se ukázalo jako dobré východisko pro rozhlasové zpracování.
Dvanáctidílnou četbu na pokrčování z románu francouzského klasika v překladu Miroslava Vlčka připravila Libuše Nová. V režii Vladimíra Tomeše účinkují Eva Klepáčová, Petr Štěpánek a Milan Mach.