Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1/18 (1973)

Přidal: Přemek |

Duben 6, 2006

Jaroslav Hašek. Vybrané kapitoly ze slavného románu. Režie Helena Vaňurová.

Čte Karel Höger.

Natočeno v roce 1973 (1 díl cca 15min.). Repríza 1. dílu 29. 1. 2005 (ČRo 3 Vltava, 23 hod.) v cyklu Stránky na dobrou noc; 12. 7. 2010 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 13. dílu 23. 1. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.).

Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3, CR.ES.2013.255, celková délka 3 hod. 51 min.). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: anonym: Jar. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. In web ČRo 3 Vltava, 9. červenec 2010 (článek) – Cit.: (…) Spisovatel Jaroslav Hašek (narozen 30.4.1883 v Praze – zemřel 3.1. v Lipnici nad Sázavou) se prosadil jako pohotový žurnalista a autor nesčetných povídek, črt a humoresek, s nimiž pronikl pod vlastním jménem i pod četnými pseudonymy do různých zábavných a satirických časopisů i do řady denních listů (Kopřivy, Karikatury, Veselá Praha, Humoristické listy, Světozor, Lid, České slovo, právo lidu a dalších). Obrysy postavy dobrého vojáka Švejka se začínaly objevovat už v Haškových předválečných povídkách v souboru Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912) a v próze Dobrý voják Švejk v zajetí, napsané v Rusku (1917). Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (I. – IV. díl, román zůstal nedokončen) začaly vycházet v březnu roku 1921 jako lidová četba v sešitech na pokračování. Hašek v nich z původní humoristické postavičky vytvořil svébytnou literární postavu pochybného obchodníka se psy, vojenského sluhy feldkuráta Katze a nadporučíka Lukáše a konečně ordonance 11. marškumpanie 91. pluku, která uvádí svou skutečnou nebo hranou prostoduchostí vše ve zmatek. Postavu malého člověka, který, ačkoli je zdánlivě ztracen ve víru velkých událostí, dovede i v nejtěžších situacích uplatnit svou naléhavou potřebu svobody. Který se osvobozuje z těžkých poměrů svou schopností vidět a pojmenovat věci, vtipem, fantazií, a především hravostí svého mluvního projevu, čímž se stává protiváhou absurdního ničení života, násilí, nesmyslných mechanismů, jimiž má být člověk spoután.