Putování za Svatým Grálem 1/15 (2006, 2015)

Přidal: Přemek |

Duben 7, 2006

Četba na pokračování z anonymního středověkého románu. Překlad Jiří Pelán. Připravila Barbora Bukovinská. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Jan Hartl.

Natočeno 2006. Premiéra prvního dílu 12. 4. 2006 (Vltava, 18:30 – 19:01 h.; 30min.). Repríza 1. dílu 23. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Vydal Radioservis 16. 6. 2015 (1 CD MP3).

Obsah:
1. Nejlepší rytíř – 27:59
2. Příběh štítu a hlasu – 26:11
3. Hrad panen – 26:50
4. Lancelotovo vyznání – 27:51
5. Příběh krále Mordreda – 27:01
6. Perseval a škůdce – 26:36
7. Příběh lva a hada – 27:05
8. Zázrak s poustevníkem – 26:29
9. Podivuhodný turnaj – 26:47
10. Bohort, paní a panna – 25:58
11. Úklady o duši – 26:09
12. Příběh meče – 25:26
13. Panna a obyčej – 26:02
14. Otec a syn – 26:25
15. Zázraky Svatého Grálu – 27:41

Lit.: Turek, Petr: Putování za Svatým Grálem. In booklet CD (sleeve-note). – Cit.: Četba na pokračování Putování za Svatým Grálem vznikla ze čtvrté části rozsáhlého cyklu středověkých prozaických románů, vzniklých v letech 1215–1235. Knihu vydalo v roce 2006 v překladu Jiřího Pelána nakladatelství Triáda.

Cyklus Svatého Grálu se dochoval v řadě rozdílných rukopisných verzí. Existujících devět úplných rukopisů lze seskupit do pěti základních okruhů: 1) Příběh Sv. Grálu, v němž se vypráví, jak byl Grál přenesen z Orientu na hrad Králů Rybářů; 2) Příběh Merlinův, který začíná narozením Merlinovým, vypráví o Artušově intronizaci a končí narozením Lancelotovým; 3) Lancelot z Jezera, nejrozsáhlejší část, která končí početím Galáda, syna Lancelota a dcery krále Pelese; 4) Putování za Svatým Grálem, které končí smrtí Galádovou a zmizením Grálu; 5) Smrt krále Artuše, v níž artušovská říše podléhá zkáze.

Rukopis Putování za Svatým Grálem vznikl někdy v letech 1225–1230. Literární historikové vyslovili domněnku, že autorem vyprávění byl patrně někdo, kdo měl blízko k cisterciáckému řádu a kdo v psychologicky jemně popsaném putování Galádově zachytil obraz asketického a mystického ideálu.

Příběh je mimořádným dílem nejen v kontextu celého pětidílného cyklu, ale i v kontextu celého francouzského písemnictví 13. století. Dokonale zvládnutý mýtus hledání Grálu se stává velkolepou metaforou cesty k osobnímu zdokonalení a k nadosobnímu řádu. V mistrovsky stavěném vyprávění se prolínají a prostupují reminiscence novozákonní s mýtickými prvky (nebezpečný stolec, zkouška s mečem) a je patrné, že autor dokonale ovládal látku biblickou i příběhy artušovských legend. Linearita vyprávění o putování postav je neustále prostupována rozhovory s poustevníky, kteří postavám příběhu osvětlují význam jejich dobrodružství a zasazují je do rámce historického či eschatologického.

Pohyb v Putování za Svatým Grálem je více cyklický než lineární: Svatý Grál se vrací na své původní místo do města Sarrazu, který představuje nebeský Jeruzalém, a Galád se vrací do země svých předků Davida a Josefa Arimathejského. Jedině Bohort vykoná tradiční, byť rovněž cyklickou cestu: vrací se na dvůr krále Artuše, aby zde vyprávěl o dobrodružstvích Svatého Grálu.

Básník Yves Bonnefoy, spoluautor překladu textu do moderní francouzštiny, píše, že celou hloubku skrytou v mýtickém příběhu možná nikdy nepochopíme: „Je možné, že smysl oněch vyprávění, který nám uniká, nebyl třeba ničím jiným než přeludem, křížením vlivů dávných keltských příběhů, dvorské erotiky a křesťanských prvků.“

Lit.: anonym: Putování za Svatým Grálem (2/15). In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: Tematika Svatého Grálu je v románské středověké literatuře zachycena především v rozsáhlém cyklu prozaických románů, vzniklých v letech 1215-1235 a dochovaných v řadě velmi rozdílných rukopisných verzí.

Existujících devět úplných rukopisů lze seskupit do pěti základních okruhů:
1) Příběh sv. Grálu, v němž se vypráví, jak byl Grál přenesen z Orientu na hrad Králů Rybářů.
2) Příběh Merlinův, který začíná narozením Merlinovým, vypráví o Artušově intronizaci a končí narozením Lancelotovým.
3) Lancelot z Jezera, nejrozsáhlejší část, která představuje polovinu celého cyklu a končí početím Galáda, syna Lancelota a dcery krále Pelese.
4) Putování za Svatým Grálem, které končí smrtí Galádovou a zmizením Grálu, který je vynesen tajemnou rukou do nebe.
5) Smrt král Artuše, v níž artušovská říše podléhá zkáze.

Naše četba na pokračování, Putování za Svatým Grálem, vznikla ze čtvrté části cyklu, kterou v r. 2006 vydalo v překladu Jiřího Pelána nakladatelství Triáda.

Rukopis vznikl někdy v letech 1225-1230, přičemž autor zůstává dodnes neznámý: Mistr Gautier Map, figurující v samém závěru vyprávění jako ten, kdo příběh Svatého Grálu přeložil z latiny do francouzštiny, autorem není. Literární historikové vyslovili domněnku, že autorem vyprávění byl patrně někdo, kdo měl blízko k cisterciáckému řádu a kdo v psychologicky jemně popsaném putování Galádově zachytil obraz asketického a mystického ideálu.

Putování za Svatým Grálem je mimořádným dílem nejen v kontextu celého pětidílného cyklu, ale i v kontextu celého francouzského písemnictví 13. století. Dokonale zvládnutý mýtus hledání grálu se stává velkolepou metaforou cesty k osobnímu zdokonalení a k nadosobnímu řádu. V mistrovsky stavěném vyprávění se prolínají a prostupují reminiscence novozákonní s mytickými prvky (nebezpečný stolec, zkouška s mečem) a je patrné, že autor dokonale ovládal látku biblickou i příběhy artušovských legend.

Linearita vyprávění o putování postav je neustále prostupována rozhovory s poustevníky, kteří postavám příběhu osvětlují význam jejich dobrodružství a zasazují je do rámce historického (biblického i pseudobiblického) či eschatologického.

Pohyb v Putování za Svatým Grálem je de facto více cyklický než lineární: Svatý Grál se vrací na své původní místo do města Sarrazu, který představuje nebeský Jeruzalém, a Galád se vrací do země svých předků Davida a Josefa Arimathejského. Jedině Bohort vykoná tradiční, byť rovněž cyklickou cestu: vrací se na dvůr krále Artuše, aby zde vyprávěl o dobrodružstvích Svatého Grálu.

Básník Yves Bonnefoy, spoluautor překladu Putování za Svatým Grálem do moderní francouzštiny, upozorňuje na to, že celou hloubku skrytou v mýtickém příběhu Svatého Grálu se možná nikdy nedozvíme: „Kdo ví? Je možné, že smysl oněch vyprávění, který nám uniká, nebyl třeba ničím jiným než přeludem, křížením vlivů dávných keltských příběhů, dvorské erotiky a křesťanských prvků.“