Mé žalosti a mé bolesti 1/5 (2006)

Přidal: Přemek |

Duben 21, 2006

Josef H. A. Gallaš. Četba na pokračování z autobiografie moravského básníka. Připravil Petr Turek. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2006. Premiéra prvního dílu 17. 4. 2006 (30min.) .

Pozn.: (citováno z portálu Českého rozhlasu)

V cyklu Osudy si tentokrát poslechneme ukázky z autobiografie básníka Josefa Heřmana Agapita Gallaše, od jehož narození uplynulo v těchto dnech celých 250 let: Gallaš se narodil 4. dubna. 1756 v Hranicích na Moravě. Byl jedním z prvních moravských obrozenských básníků, autorem písní a povídek, zapisoval folklórní tvorbu.

Od mládí měl zálibu v malování. Matkou byl určen pro duchovní stav. Od r. 1768 studoval v Lipníku gymnázium, v Olomouci filozofii a dva ročníky bohosloví. V říjnu 1778 odešel do Vídně se záměrem studovat malířství. Živil se domácím učitelstvím a malováním pokojů. Přátelství s vojenskými lékaři J. A. Schmidtem a V. Göpfertem ho přivedlo na dráhu vojenského lékařského praktikanta (1782-84). Stal se ranhojičem a po působení v Uničově (1784) byl přeložen do Vídně, 1786 byl ustanoven vrchním lékařem u generálního štábu.

R. 1788 prováděl z pověření císaře Josefa II. tajnou inspekci armádních nemocnic. V haličské Jaroslavi následujícího roku dočasně oslepl, od r. 1791 žil na předčasném odpočinku v Hranicích. Věnoval se pak osvětové činnosti, 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Korespondoval s J. Jungmannem. Asi ve čtyřiceti letech začal básnicky tvořit.

Gallašovy básně uspořádal přítel Fryčaj pro soubor Múza moravská. (1813). Knižně kromě Múzy moravské vydal: povídku Tajemný dub (1803), oslavu arcivévody Karla, hrdiny rakouského vojska.

Posmrtně vyšly Romantické povídky (1941). V r. 2002 vyšly v nakl. Host zápisy Gallašových snů v knize s názvem Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy. Sny z let 1763-1834. Moje pamětihodnější snové. Editor této knihy J. K. Nebeský připravil k vydání i Gallašovu nedokončenou autobiografii Mé žalosti a mé bolesti (nakl Tichý typ, 2006), z níž jsme vybírali pro naše pětidílné Osudy.

Gallašova tvorba je projevem jeho intelektuálního zaneprázdnění i jeho snahy o lidovýchovné působení. Jen malá část jeho tvorby vyšla tiskem; rukopisná pozůstalost je rozsáhlá. Spisovnou češtinu Gallaš nikdy úplně dobře nezvládl, intelektuálně se formoval v cizojazyčném prostředí.

V jeho pozůstalosti jsou zápisy pověstí, historických anekdot, přísloví, pověr, bájeslovné práce. Zemřel 15. 2. 1840 v Hranicích. Svou „truchlivou autobiografii“, v níž shrnul téměř výhradně nešťastné příběhy svého pestrého života – od dětství, stráveného v Hranicích a v Blansku, přes studia v Lipníku nad Bečvou, Olomouci a Vídni, kariéru na Josefově medicínsko-chirurgické akademii, účast na vojenském tažení proti Turkům v roce 1788, práci vojenského ranhojiče v Uničově a v Jaroslavi až po návrat do rodných Hranic, kde se věnoval medicíně a literární a osvětové práci, sepsal Josef H. A. Gallaš někdy na počátku 19. století.

Gallašova autobiografie zaujme komičností řady pasáží – viz např. scéna ve 4. části, kdy názorně předvádí hořlavost fosforu a spálí si ruku -, jeho bolestínství vede až k domněnce, kolik žalu si tento člověk vlastně způsobil sám, ale představuje i cenné dobové svědectví.

Četba na pokračování