Honda Cibulků na světlo vydaný (2004)

Přidal: Přemek |

Srpen 13, 2010

Jaromír John. Připravil Jiří Langer. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2004 pro cyklus Pokračování za pět minut. Premiéra 23.7.2004 (116 min.).

Lit.: anonym: Honda Cibulků na světlo vydaný. In web ČRo, červenec 2004 (článek). – Cit.: Prozaik, fejetonista, estetik, výtvarný kritik, novinář a pedagog Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous, se narodil 16. dubna 1882 v Klatovech v rodině středoškolského profesora. V roce 1883 se přestěhoval do Chrudimi, kde navštěvoval obecnou školu a absolvoval reálné gymnázium.
Souběžně s přírodními vědami studoval na UK v Praze, v Innsbrucku a opět v Praze psychologii, filozofii, estetiku a dějiny umění. Do roku 1914 učil na středních školách a první světovou válku prožil jako rakousko-uherský důstojník na balkánské frontě a ve vnitrozemských posádkách v Čechách. Po vzniku republiky pracoval v brněnské redakci Lidových novin a externě přednášel dějiny umění na brněnské technice. Od roku 1926 byl zaměstnán na tiskovém odboru předsednictva vlády. Na přelomu 20. a 30. let redigoval časopis Pestrý týden, intenzivně se věnoval literatuře, kriticky vstupoval do diskusí o úrovni vkusu, prosazoval zásady moderní architektury a užitého umění. Často podnikal cesty po Evropě, které se promítly především do jeho estetických názorů. Po druhé světové válce přednášel estetiku na Palackého univerzitě v Olomouci. Odborná díla z estetiky a dějin umění publikoval pod vlastním jménem, umělecká díla pod pseudonymem. Zemřel 24. 4. 1952 v Jaroměři.

Jaromír John zprvu psal dobově podmíněné povídky s ironicko-humorným zabarvením, z nichž později sestavil několik úspěšných sbírek, a romány ze života české společnosti na přelomu století. V posledním tvůrčím období se soustředil na portréty psychicky labilních jedinců. Byl to především nejrozsáhlejší Johnův román Moudrý Engelbert (1940), v němž vytvořil společensko-psychologický obraz člověka, marně hledajícího v sobě schopnost naplno se oddat skutečnému životu a lásce.
Toto téma – svět vnímaný jako iluze a neschopnost plnohodnotného žití – je námětem i dalších Johnových prací – Eskamotér Josef (1946), Pampovánek (1948) a nedokončený román Honda Cibulků (1949, knižně 1976). Trojice těchto próz byla původně zamýšlena jako soubor „vánočních romanet“, však výchozí materiál i děj se neustále rozrůstaly, až bylo nemožné koncipovat je do jediné knihy.
Motiv přitroublého řemeslníka se objevuje už v povídkovém souboru Večery na slamníku (Hondovi Cibulkovi je velice blízká postava hudebníka Šulínka) a jméno Cibulka v kratší próze uveřejněné v Lidových novinách v roce 1928. John při psaní románu uplatnil jak své znalosti z oblasti psychologie a psychiatrie, tak – z hlediska estetiky – svou zálibu v kýči a v pokleslé literatuře. Ševcovský román Honda Cibulků na světlo vydaný je stylizován do podoby jarmarečního morytátu a je napsán krásným jazykem střídajícím prózu a verše.