Čas vlků 1/4 (2010)
Jan Padych. Čtyřdílná četba na pokračování z knihy Čas vlků. Redakce Eva Lenartová.
Účinkuje Jan Fišar.
Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2010. Premiéra 15., 22., 29. 5. a 5. 6. 2010 (ČRo Ostrava) v cyklu Podvečerní čtení.
Pozn.: Příběh „Čas vlků“ zavádí čtenáře do dosud temných období pravěku, jeho děj se odehrává před 7 tisíci lety na jižní Moravě. Hlavní postavou je Čarš, mladý muž, pastevec a strážný, toužící prožít dobrodružství stejně jako hrdinové z dávných zkazek. Cestu časem podnikneme společně s hercem Národního divadla moravskoslezského Janem Fišarem.
Napínavý román „Čas vlků“ vychází z precizní znalosti autorovy pravěké neolitické společnosti zhruba před 7 tisíci lety. Mladý odvážný muž zabrání únosu vnučky velekněžky a díky tomu se začínají plnit jeho sny, ve kterých se ztotožňuje s hrdiny pradávných zkazek. Díky tomu se také dostává blíže k dívce, kterou miluje. Obojí mu však přináší velké ohrožení. Velekněžka a lidská bohyně v jedné osobě je už velmi stará a na její místo se tlačí několik významných žen, se kterými se náš hrdina chtě nechtě zaplete, bohyně však žádné z nich nemůže ustoupit, aniž by nezemřela. Do hry vstupují i předchozí, předneolitičtí obyvatelé krajiny, kteří žijí v loveckých klanech a jsou velmi nebezpeční. Rozuzlení nakonec přinese velký svátek k poctě mrtvých, který kdekomu připomene keltský Haloween, kdy se má rozhodnout. Vždycky to byl okamžik, takový ten s velkým „O“, kdy nastával tzv. věčný návrat k prapočátkům. Tehdy dokonce prý mrtví přicházeli ze svého světa do světa živých. V tom čase spolu bohové bojovali na život a na smrt. Zrovna tak, jak tomu bylo na samém počátku světa. Tak mohlo dojít i k tomu, že bylo možné zabít i lidskou bohyni Ahrmbu bez následků na běh světa a namísto ní mohla nastoupit bohyně nová, mladší, plná života, požehnaná dárkyně plodnosti a úrody. Takovýto zvyk byl později v patriarchálních společnostech zaznamenán jako zabíjení lidských bohů, náčelníků a králů, což se dochovalo i v bohatém dochovaném folklórním materiálu, např. jako honění krále se soudem a popravou, atd. (J. G. Frazer: Zlatá ratolest, R. Graves: Řecké mýty).
Jedno je však jisté – dávní předkové si při takových událostech vždy někoho odvedou s sebou do krajiny mrtvých.
Román „Čas vlků“ rozhodně nepatří k těm, při jejichž zpracování by se autor mohl obracet k nějakým vzorům nebo zavedeným či tradičním postupům. Tím víc jej látka přitahovala a pracoval na ní bezmála šest let. Tak postupně vzniklo několik verzí, při nichž měl autor snahu prostudovat veškerý dostupný archeologický materiál, avšak samotná archeologie zdaleka není schopna odpovědět na veškeré otázky, které bylo třeba si zodpovědět.
Autor (* 8.3.1954 ) žije a pracuje v Ostravě a je členem Obce spisovatelů. Začínal krátkými historickými i současnými prózami.
V roce 1988 vyhrál celostátní soutěž Generace v oboru beletrie. V Čs. rozhlase i v tisku publikoval povídky, fejetony a rozsáhlejší články z dějin náboženství a mystiky, také o pravěké archeologii.
Knižně vyšlo:· Sibyla a démonismus (1991) – o sibylské tradici· Fotbalový generál (1995) – hra pro příznivce kopané· Krysa v hlavě (1996) – příběhy mladých lidí, party, šikana, feťáctví, metalový satanismus· Z pravěkých ság – Nesmrtelný (2000) – první svazek edice pravěkých příběhů : Bouře ve sklenici piva (2001) – je mj. autorovou reflexí na problémy malých podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných. Před revolucí autor pracoval dlouhá léta v řídicích a kontrolních funkcích obchodních organizací. Po revoluci pak většinou v pojišťovnictví, ale i jako obchodní zástupce v různých komoditách. Látka „pojišťováckého románu“ mu tedy docela určitě není cizí.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku